Ropa nejdřív vyděsila trhy, teď mate centrální bankéře
štítky Investování Měnová politika čtení na 2 minuty | přečteno 135×
Po delší době máme na poli měnové politiky zajímavou situaci, která tu dlouho nebyla. Centrální banky zaujímají ke krizi v Íránu různý postoj. Zablokovaný Hormuzský průliv způsobil, že cena ropy a jiných produktů z Blízkého východu vzrostla o desítky procent. Po více než třech měsících se zdražení promítá do makroekonomických údajů. Centrální banky tak musí znovu reagovat na vlnu růstu cen.
Limity centrálních bank
Jelikož cílem centrální banky je stabilita cen, je právě řešení inflace jejím primárním posláním. Má to však dvě velká ale. Tím prvním je, že pokud vznikne energetický šok a cena ropy vystoupá ne kvůli tomu, že by po ní byla vyšší poptávka, ale protože výrazně klesla nabídka, centrální banka v tomto případě mnoho udělat nemůže. Nastavení měnové politiky bezprostředně nabídku neovlivní. Centrální banka se může pokusit inflaci tlumit, jakmile začne prorůstat do jiných sektorů či služeb. Ale i zde jsou možnosti omezené.
Související
Druhé „ale“ spočívá v nejistotě: pokud se íránská krize rychle uklidní, dnešní ropný šok může stejně rychle odeznít. Navíc pokud se íránská ropa vrátí na světové trhy, může v příštích letech vzniknout velký převis v nabídce černého zlata. Centrální banky tak neznají zásadní parametr celé krize, tedy jak dlouho bude trvat.
Evropa a Japonsko volí tvrdší postup
Japonská a Evropská centrální banka vyhodnotily, že tři měsíce vysokých cen energií jsou dostatečným důvodem, aby své sazby zvedly. Pro zvýšení sazeb hovoří ve srovnání s Amerikou prostý fakt, že obě ekonomiky mají sazby níže než americký Fed. Proti zvýšení sazeb však stojí dva hlavní argumenty. První je ten, že tyto země nemají žádný velký hospodářský růst. Zvýšení sazeb totiž tlumí ekonomický růst. V případě Japonska jde o to, že sazby se sice zvedly na jeden procentní bod, ale i to je nejvíce od roku 1995. Pro zemi s astronomickým dluhem je velmi složité sazby zvedat.
Druhý argument spočívá v tom, že pokud se situace rychle uklidní a ceny ropy spadnou, problém s inflací se vyřeší sám od sebe, bez nutného zásahu ze strany centrálních bank. I přes tato rizika však tyto banky své sazby zvýšily.
Fed sází na zdrženlivost
Americký Fed měl tu výhodu, že profitoval z toho, že se zdá, že by mohla být velmi rychle podepsána dohoda mezi Íránem a USA o programu jednání, které by mělo vyústit v podepsání trvalé mírové dohody. Cena ropy se dostala pod 80 dolarů za barel, a tím opadl hlavní inflační tlak. Navíc šlo o první zasedání Fedu pod vedením nového guvernéra Kevina Warshe. Fed se ukázal jako rozvážný a sazby nechal na stejné úrovni jako doposud. Co se však má změnit, je styl komunikace Fedu s veřejností.
Toto odhodlání Warsh potvrdil tím, že vydané prohlášení bylo minimalistické a na tiskové konferenci neukazoval speciálně makroekonomické projekce. Centrální banka bude méně sdílná. A právě tento nedostatek informací trhy do budoucna vystrašil a ty po konferenci oslabovaly. V každém případě na rozvolňování měnové politiky můžeme tento rok zapomenout.
