Nejbohatší šéf Fedu v historii má splnit Trumpovo přání. Nebude to snadné
štítek Měnová politika čtení na 2 minuty | přečteno 103×
Kevin Warsh nedávno předstoupil před americký Senát, kde během několika hodin představoval svou vizi a odpovídal na dotazy senátorů ohledně toho, jak vidí výkon své funkce pro další řízení americké centrální banky. A jelikož již bylo americkými soudy uzavřeno vyšetřování předchozího šéfa Fedu, nic formálně nezabraňuje tomu, aby se Warsh na začátku června ujal postu nového guvernéra. Co si tedy lze slibovat od jeho stylu řízení centrální banky?
Ideální kandidát s tržním instinktem
Šestapadesátiletý Warsh v minulosti ve Fedu již působil, takže fungování tohoto úřadu zná dobře zevnitř. Kromě toho patří k úspěšným investorům a stane se tak nejbohatším guvernérem Fedu. Jeho jmění se odhaduje na více než 131 milionů dolarů a navíc je jeho manželka Jane Lauderová miliardářskou dědičkou kosmetického impéria Estée Lauder. Právě jeho pozitivní zkušenosti s trhy z něj dělají ideálního kandidáta v Trumpově stylu. Warsh se bude snažit vycházet finančním trhům vstříc; růst akciových trhů je totiž klíčovým elementem pro udržení Donalda Trumpa u moci.
Související
Rozvaha Fedu jako lék na inflační paradox
Warsh zároveň nešetří kritikou předchozího vedení. Centrální banka podle něj obecně velmi špatně reagovala na inflaci, což chce nyní změnit. Fed by měl být mnohem pohotovější a rychlejší, a neměl by se omezovat pouze na snižování a zvyšování úrokových sazeb. Zde přichází na řadu další slibovaná novinka: centrální banka by totiž měla ovlivňovat měnovou politiku i prostřednictvím snižování své rozvahy. Právě zmenšování rozvahy Fedu považuje za klíčový faktor měnové politiky. Warsh chce totiž současně porazit inflaci a zároveň vyjít vstříc Donaldu Trumpovi tím, že sníží sazby. Tyto dva požadavky se na první pohled zdají být kontradiktorní, jelikož snížení sazeb inflaci zpravidla naopak podpoří. Tuto slepou uličku chce však Warsh překonat právě aktivní prací s rozvahou Fedu.
Rétorika versus ekonomická realita
Warshova logika je jednoduchá: krátkodobé sazby lze snížit, pokud bude Fed současně z finančního systému odsávat přebytečnou likviditu zmenšováním své rozvahy. Jednou rukou by tak trhům ulevoval, druhou by jim bral část kyslíku. Trump by dostal nižší sazby, Wall Street naději na další růst a Warsh argument, že nad inflací neztratil kontrolu.
Problém je, že tato konstrukce funguje lépe na papíře než v reálné ekonomice. Inflace stále není poražena, ropa kvůli válce s Íránem zdražuje a samotný Fed je dnes opatrnější, než by si Trump přál. Warsh tak může velmi rychle zjistit, že opravit Fed je snazší slib než řídit měnovou politiku ve chvíli, kdy trhy chtějí levnější peníze, voliči levnější benzin a ekonomika si žádá obojí najednou. To dnes signalizuje i analytický nástroj CME FedWatch, který odhaduje, že s největší pravděpodobností si Warsh bude moci dovolit první snížení sazeb nejdříve za rok.
Nejzajímavější tedy bude sledovat, zda Trumpovi do té doby nedojde s jeho favoritem trpělivost. Anebo je jeho dnešní tlak na snižování sazeb především rétorický, aby co nejvíce znepříjemnil život dosluhujícímu Jeromovi Powellovi, kterého však poprvé jmenoval do funkce právě Trump. Udržet si dlouhodobě přízeň amerického prezidenta je totiž velmi složité.
