Investor, který vydělal na krizi v roce 2008, znovu sází na problémy
štítek Investování čtení na 2 minuty | přečteno 1349×
Lee Robinson během finanční krize vydělal stovky milionů dolarů na pádu amerických rizikových hypoték. Nyní se zaměřil na velké americké pojišťovny, které podle něj podceňují rizika spojená se soukromými úvěry. K výdělku přitom nepotřebuje jejich bankrot. Stačí, když o jejich finančním zdraví začnou pochybovat investoři.
Riziko se přesunulo mimo banky
Robinson patří mezi investory, jejichž další kroky se sledují hlavně kvůli úspěchu v minulosti. Během krize v roce 2008 měl proměnit pozici v hodnotě 20 milionů dolarů ve zhruba 200 milionů. Tehdy vsadil proti rizikovým hypotékám. Dnes se zaměřuje na pojišťovny Lincoln National, MetLife a dokonce také Berkshire Hathaway.
Související
Důvodem je jejich napojení na soukromé úvěry. Jde o půjčky, které firmám neposkytují banky, ale investiční fondy nebo pojišťovny. Tento trh rychle vyrostl po roce 2008, kdy přísnější regulace omezila ochotu bank financovat rizikovější společnosti.
Pojišťovnám soukromé úvěry vyhovují, protože nesou vyšší výnos než běžné dluhopisy. Neobchodují se však každý den na burze, a jejich skutečná hodnota se proto obtížně určuje. Pokud se dlužník dostane do problémů, nemusí se to v účetnictví projevit okamžitě. Úvěr tak může vypadat stabilně jen proto, že se jeho cena přepočítává pomaleji.
Robinson nepotřebuje bankrot
Robinson svou sázku realizuje prostřednictvím nástrojů označovaných jako CDS. Ty lze zjednodušeně popsat jako pojištění proti tomu, že společnost nebude schopna splácet své dluhy. Čím větší obavy má trh o její finanční zdraví, tím dražší tato ochrana bývá.
Robinson proto nemusí čekat, až některá pojišťovna skutečně zkrachuje. Stačí mu, když investoři začnou její dluh považovat za rizikovější. Pokud například oznámí ztráty ze soukromých úvěrů, cena CDS může vzrůst a Robinson svou pozici prodá se ziskem.
Jeho sázka tedy neznamená, že předpovídá bezprostřední pád MetLife nebo Berkshire Hathaway. Tvrdí především to, že trh jejich riziko oceňuje příliš nízko. Problém jedné větší pojišťovny by navíc mohl vyvolat otázky, kdo další drží podobná aktiva a zda je oceňuje realisticky.
Opakuje se rok 2008?
Podobnost s krizí rizikových hypoték se nabízí. Také tehdy finanční instituce držely aktiva, která působila bezpečně až do chvíle, kdy dlužníci přestali splácet. Paniku pak nevyvolaly pouze ztráty, ale hlavně nejistota, kdo rizikové produkty vlastní a jakou mají skutečnou hodnotu.
Soukromé úvěry však nejsou přesnou kopií tehdejších hypoték. Peníze v mnoha fondech jsou uzamčeny na několik let, takže investoři nemohou okamžitě požadovat jejich vrácení. Případné problémy proto mohou přicházet pomaleji prostřednictvím nesplácených úvěrů, restrukturalizací a postupných odpisů.
Robinsonova sázka není důkazem, že se blíží další finanční krize. Ukazuje však na část trhu, kde mohou potíže zůstat dlouho skryté. Soukromé úvěry totiž nemusí být stabilní. Mohou tak pouze vypadat, protože se jejich skutečná hodnota zjišťuje pomaleji.
