Největší ropný šok v historii se nekoná. Zatím
štítek Investování čtení na 2 minuty | přečteno 137×
Cena ropy Brent v reakci na obnovení americko-íránských bojů a blokádu Hormuzského průlivu překonala hranici 85 dolarů za barel. Ačkoliv od začátku července zdražila o 16 procent, zůstává daleko od letošních maxim. Proč vykazuje trh s ropou vůči geopolitickým šokům tak překvapivou odolnost?
Tlumiče ropného šoku
Na první pohled jde o paradox. Hormuzským průlivem před válkou procházela přibližně pětina světového obchodu s ropou. Jeho faktické uzavření proto mělo podle prvních odhadů vyvolat bezprecedentní energetický šok. Ten skutečně přišel. Podle Mezinárodní agentury pro energii šlo o největší výpadek dodávek v historii ropného trhu. Cena však přesto nevystřelila ke 150 nebo 200 dolarům, jak předpovídali ti největší pesimisté.
Související
Prvním důvodem jsou zásoby. Spojené státy, Čína a další velké ekonomiky měly před konfliktem vytvořené poměrně vysoké strategické a komerční rezervy. Ty dokázaly část chybějící ropy z Perského zálivu nahradit. Problém se tak nezměnil v okamžitý nedostatek paliva, nýbrž v pomalé vyprazdňování skladů. To je důležitý rozdíl. Trh dnes neříká, že výpadek dodávek není vážný. Pouze předpokládá, že jej lze překlenout ze zásob a že konflikt dříve či později skončí. Čím déle však bude blokáda pokračovat, tím slabší tato ochranná vrstva bude. Zásoby nejsou bezedné a podle některých odhadů se v části zemí blíží provoznímu minimu.
Druhým důvodem je růst těžby mimo Perský záliv. Spojené státy, Brazílie, Guyana, Kanada nebo Venezuela dokázaly v posledních letech zvýšit produkci. Ropa z těchto zemí samozřejmě nedokáže plně nahradit výpadek Hormuzu. Zabránila však tomu, aby se svět ocitl zcela bez alternativy.
Třetím důvodem je slabší poptávka. Světová ekonomika sice nespadla do recese, ale její růst není natolik silný, aby vytvářel výrazný tlak na spotřebu ropy. Čína navíc dlouhodobě zvyšuje podíl elektromobilů a snaží se omezovat závislost na dovážených palivech. Každý barel, který dnes chybí na straně nabídky, proto nevede automaticky ke stejnému růstu ceny jako před dvaceti lety.
Na prahu nové éry
Ani letošní maxima však neznamenala, že by byla ropa historicky drahá. V roce 2008 se její cena dostala mnohem výš. Po započtení inflace by dnes musel barel stát přes 200 dolarů, aby se tehdejšímu vrcholu vůbec vyrovnal. To se nestalo. A i kdyby se ropa k této hranici přiblížila, výsledek by byl jiný než před osmnácti lety.
Takto vysoká cena by ještě více urychlila přechod k bezuhlíkové ekonomice. Elektromobily, obnovitelné zdroje i úspory energie by se oproti spalovacím motorům začaly vyplácet mnohem rychleji. Svět je dnes v jiné situaci než v roce 2008. Neznamená to, že už existuje plnohodnotná náhrada ropy. Poprvé je však představitelná cesta ke společnosti, která ji bude potřebovat méně. A právě toto vědomí drží cenu ropy relativně při zemi.
