Francouzský dluh se dostává na tenký led
štítek Investování čtení na 2 minuty | přečteno 101×
Během léta se do pozornosti investorů dostal především americký dluhopisový trh. Výnosy dlouhodobých amerických dluhopisů vzrostly natolik, že americké ministerstvo financí oznámilo od září výrazné zvýšení jejich zpětných odkupů. Trhy tím alespoň částečně uklidnilo. Jenomže výnosy dluhopisů rostou všude po světě. A nejzranitelnější může být ten francouzský.
Francouzský dluh pod drobnohledem
Obavy o vývoj francouzských dluhopisů přednesl v ekonomické relaci na kanálu Boursorama Alain Minc. Tento ekonom patří k silným zákulisním hráčům jak ekonomického, tak i politického života. Dlouhá léta se pohybuje v blízkosti prezidentů, velkých firem a miliardářů. Je tak typickým představitelem francouzského establishmentu. A právě proto stojí za pozornost, když začne mluvit o možnosti francouzské dluhové krize.
Související
Francie se totiž nepotýká pouze s obecnými problémy jako většina zemí G7, a tedy s problémem inflace a vysokých státních deficitů. Anebo třeba s problémem, že státním dluhopisům tento rok přibyla velká konkurence na dluhopisovém trhu v podobě technologických firem, které si doteď prakticky nepůjčovaly a začaly se zadlužovat na výstavbu datových center. Cena peněz, tedy kapitálu, nyní roste. U Francie je však podle Minca několik specifických rizik.
Volby mohou být jen začátek
První jsou blížící se prezidentské volby. Pokud vyhraje Marine Le Penová, trhy mohou začít pochybovat o tom, zda její slibované úspory skutečně existují. Pokud by se výrazně přiblížil vítězství Jean-Luc Mélenchon, riziko by bylo ještě větší. Ten otevřeně mluví například o zrušení části francouzského dluhu drženého v rámci systému ECB. A ani vítězství umírněnějšího kandidáta problém automaticky neřeší. Bez většiny v parlamentu totiž nemusí být schopen prosadit nepopulární škrty.
Minc samozřejmě prosazuje kandidáta politického středu, kterým je Édouard Philippe, ale ani zde není jasné, jestli si s dluhovou krizí poradí. Jednak sám už byl francouzským premiérem a dluh nezkrotil. Následně Macron vládl Francii přes devět let a celou krizi ještě víc prohloubil.
Druhým významným faktorem je podle Minca i skutečnost, že francouzské státní dluhopisy konkurují italským nebo německým a tyto dva státy jsou v daleko lepší situaci. A tak rozumnou a zodpovědnou volbou správce dluhopisového portfolia by bylo zbavovat se francouzských dluhopisů ve prospěch italských nebo německých. Francie bude muset nabízet věřitelům stále atraktivnější zúročení.
Dluh je jen odložená daň
Minc tedy vidí velká rizika pro francouzské dluhopisy. Co by tedy poradil novému francouzskému prezidentovi? Jeho receptem by bylo například zvýšení základní sazby DPH až na 24 %, zatímco u základních životních potřeb by ji naopak ponechal velmi nízkou nebo nulovou. Podle Minca by tak stát získal dodatečné příjmy bez dalšího zvyšování zdanění práce. To nám připomíná jednu zásadní věc. Státní dluh není nic jiného než odložené daně.
