Tomáš Baťa
čtení na 3 minuty
Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně a zemřel 12. července 1932 v Otrokovicích. Je známý nejen jako zakladatel obuvnické firmy Baťa, ale také jako jeden z největších a nejvýznamnějších podnikatelů své doby. V podnikání se ukázal jako velmi schopný muž, který zavedl mnoho nových myšlenek ve výrobě a prodeji svých výrobků. Těmito kroky dokonce dokázal ovlivnit nemalé množství budoucích ekonomů. Je dokázáno, že jeho geniální postupy a technologie byly pokrokové a revoluční nejen v dřívější době, protože jsou stále používané jako příklady top managementu.
Městem určeným pro jeho začátky a kariéru bylo město Zlín. Již od dětství bylo jasné, že se bude zabývat ševcovstvím, protože právě tímto oborem se po staletí zabývala celá jeho rodina. První zmínka, kterou dnes známe, je již z roku 1667, o ševci, který nesl právě jméno Baťa. Tomáš Baťa se narodil jako třetí v pořadí ve Zlíně. Jeho dětství asi nebylo zrovna růžové, protože jeho matka zemřela, když mu bylo teprve deset let. O dva roky později se jeho otec znovu oženil a přestěhoval se s celou rodinou a živností do Uherského Hradiště. Začátky v Uherském Hradišti nebyly určitě jednoduché. Například na základní škole se vyučovalo místo českého jazyka jazyku německému.
Poprvé se začal Tomáš Baťa řemeslem zabývat okolo dvanáctého roku. Zajímal se o to, jak boty vyrobit, ale také, jak je co nejlépe prodat. V prodeji i v řemeslu se ukázal jako velmi zdatný. Už ve svých čtrnácti letech odešel mladý Tomáš z domova, a proti vůli svého otce odjel do Prostějova. Pracoval zde u firmy Fäber, která vyráběla ševcovské stroje. Zde se zajímal o to, jak stroje pracují a jak co nejlépe zrychlují a ulehčují ševci práci. Zanedlouho byl ale vyhozen, kvůli tomu, že se zaměstnavatelé obávali konkurence. Poté odjel do Vídně, kde začal sám bez finančních prostředků podnikat. Nakonec se ale vrátil zpět, poté, co získal věno po své zesnulé matce a v rodném městě založil obuvnickou živnost. Ne vše šlo však bez komplikací. V roce 1895 byl veškerý majetek zastaven na splátky a směnky, které už nebylo možno platit. Velkým úsilím však obrátil Tomáš Baťa krach v zisk. O rok později ale zasáhla Baťu další rána, když firma, u níž měl všechny směnky uloženy, zkrachovala. Ani v této situaci se Baťa nevzdává, naopak přišel s novými inovacemi. Jednou z novinek bylo šití bot z plátna, které bylo mnohem levnější a dostupnější, než pravá kůže. Jedná se o tzv. „baťovky“ (plátěné boty s koženou podešví a špičkou z pravé kůže). Byl o ně obrovský zájem, výroba se rozjížděla ve velkém a Baťa tak mohl zakoupit šicí stroje s ručním pohonem. Postupem času začal odkupovat pozemky na území města Zlína a budoval firemní infrastrukruru.
V roce 1904 Tomáš Baťa přenechává vedení firmy svému účetnímu a odjíždí čerpat nové zkušenosti do Ameriky. Zajímal se zejména o způsoby řízení organizace práce, výplaty zaměstnanců a uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Na začátku války dostává firma zakázku na výrobu 50 000 párů vojenských bot, tzv. bagančat, ale po skončení války je firma postižena odbytovou, výrobní a finanční krizí, která je způsobena ztrátou válečných dodávek a stagnujícím trhem. Po válce se Československá firma velice rychle vzpamatuje, neuvěřitelně expanduje a ovládá více než polovinu vývozu. Roku 1931 se rodinný podnik mění na akciovou společnost s vkladem 135 000 000 korun. Dne 2. července 1932 Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky (v té době měla firma Baťa pobočky již ve více než 60 státech).
