Konec drobných akcionářů v ČEZu se blíží. Kolik na historickém dělení gigantu nakonec vydělají?
štítek Investování čtení na 3 minuty | přečteno 348×
Prvního června 2026 proběhla jedna z historicky nejdůležitějších valných hromad polostátního energetického gigantu ČEZ. Ten totiž není pouze klíčovým strategickým výrobcem a distributorem elektrické energie, ale představuje také mimořádně oblíbený titul v portfoliích nejen českých investorů. Hlavním a nejsledovanějším bodem programu bylo projednání plánu na rozdělení společnosti, což je krok, který by státu následně umožnil vytěsnění minoritních akcionářů.
Nutnost rozdělení společnosti
Už od parlamentních voleb bylo víceméně jasné, že k vytěsnění menšinových akcionářů dříve či později dojde. Ve hře zůstával pouze způsob provedení. I zde však měli akcionáři k dispozici jednu zásadní indicii: stát nemá v rozpočtu volné prostředky na to, aby minoritáře vyplatil přímo. Muselo tak dojít k procesu rozdělení společnosti a jejímu částečnému prodeji, čímž by se získaly potřebné finance na samotné vytěsnění.
Související
Jak si ČEZ vydělá na vlastní zestátnění
Jak tedy takové rozdělení vypadá v praxi? Plán je překvapivě elegantní a firma si díky němu na vyplacení menšinových akcionářů de facto „vydělá“ sama. ČEZ se provozně rozdělí na dvě hlavní větve, a to na strategickou výrobní část (kam patří jaderné a uhelné elektrárny) a na stabilní, regulovanou obchodní část (distribuce, prodej koncovým zákazníkům, ESCO či GasNet).
Klíčovým krokem je založení nové dceřiné společnosti, do které mateřský ČEZ vloží právě onen lukrativní a regulovaný byznys. Následně se na trhu, případně u velkých institucionálních investorů, nabídne k prodeji až 49% podíl v této nové entitě. Na valné hromadě přitom zaznělo, že si vedení nedokáže představit prodej celého podílu pouze jedinému vlastníkovi, což je vzhledem k astronomické částce logické.
Získané peníze neskončí ve státní kase, ale přitečou přímo na účty mateřské společnosti ČEZ. Ta je obratem využije k masivnímu odkupu vlastních akcií na pražské burze. Tím, jak budou akcie z trhu mizet, se procentuální podíl státu v podniku přirozeně navýší nad magickou hranici 90 %. Právě ta je zlomová, neboť jakmile ji stát překročí, zákon mu umožňuje zbylé drobné akcionáře nuceně, avšak za tržně ověřenou a férovou cenu, vytěsnit.
Výsledek? Stát získá stoprocentní kontrolu nad mateřskou společností ČEZ a jejími elektrárnami, přičemž tento státní gigant si zároveň udrží majoritní 51% vliv i v odprodané distribuční části.
Věštění z křišťálové koule
Držitele akcií pochopitelně nejvíce zajímá hlavní otázka: kolik na tom vydělají? I mezi analytiky panují jisté rozpory. Zatímco minoritáři doufají, že by se cena akcií mohla podívat ještě výše, známý ekonom Lukáš Kovanda upozorňuje na jiný úhel pohledu.
Ve svém článku, příznačně nazvaném „Zbavte se akcií ČEZ, doporučují takřka jednohlasně čeští i zahraniční analytici v den jeho zlomové valné hromady“, poukazuje na to, že většina analytiků z velkých investičních domů má cílové ceny nastaveny poměrně nízko. Podle těchto standardních modelů by byl ČEZ aktuálně vysoce nadhodnocenou akcií. Sám Kovanda ale jedním dechem dodává, že důvodem může být prostý fakt: tyto odhady vůbec nezohledňují specifickou prémii za blížící se zestátnění.
Stanovit tak za aktuálních podmínek férovou cenu akcie připomíná spíše věštění z křišťálové koule. Více světla do celé situace vnese až samotný prodej minoritního podílu v distribuční části, který konečně ukáže reálné tržní ocenění. K této částce se následně bude muset přičíst ještě vytěsňovací prémie.
V této fázi však budou mít hlavní slovo velcí menšinoví akcionáři. Stát totiž potřebuje získat „pouze“ 90% podíl. Jakmile se na ceně dohodne s těmi největšími hráči, může samotné vytěsnění proběhnout velmi rychle. Ačkoliv to zatím vypadá, že jsou všichni minoritáři na jedné lodi a táhnou za jeden provaz, tento stav nemusí trvat věčně. Závislost drobných investorů na krocích velkých fondů tak bude v cílové rovince zcela klíčová.
