Které sektory vydělají na vyšších sazbách a které budou pod tlakem?
štítek Měnová politika čtení na 3 minuty | přečteno 213×
Íránská krize už nyní mění pohled investorů na měnovou politiku. Ještě na začátku roku 2026 se počítalo s tím, že sazby budou postupně klesat, jak ve Spojených státech, tak v eurozóně. Nyní je situace méně jednoznačná. Vyšší ceny energií, omezení v Hormuzském průlivu a obavy z návratu inflačních tlaků přiměly část centrálních bankéřů k jestřábímu tónu.
Jestřábí obrat ČNB
Změnu v nastavení měnové politiky jsme mohli pozorovat u naší ČNB, a to hlavně díky nedávným výstupům guvernéra Michla, který jasně oznámil, že chce mít jestřábí postoj. To se sice nelíbí premiéru Babišovi, ale ekonomické zákonitosti inflace se řídí podle ekonomických zákonů, nikoliv podle rozmarů politiků. Nebo tedy, neměly by.
Související
Otázkou zůstává, do jaké míry bude Michl skutečně jestřábem i na příštím zasedání ČNB a do jaké míry šlo jen o bojovnou rétoriku, která měla uklidnit trhy a ukázat, že ČNB je připravena se bránit. Nikdo totiž neví, jak dlouho potrvá íránská krize. Pokud brzy skončí, tlak na zvyšování sazeb může pominout. Důvody pro opatrnější měnovou politiku však mohou přetrvat, zvláště pokud se již začala roztáčet inflační spirála. Proto je dobré počítat alespoň s mírným utažením měnové politiky.
Je však důležité zdůraznit, že zatím by v každém případě šlo spíše o mírné utažení měnové politiky. Nebyl by to boj s inflací ve stylu let po covidu, kdy centrální banky musely rychle dohánět ztracenou důvěru a kdy byla ekonomika po celém světě zvyklá fungovat v prostředí extrémně levných peněz.
Dnes je situace jiná. Firmy, domácnosti i finanční trhy už vědí, že sazby nemusejí být automaticky nulové. Vyšší cena peněz se stala součástí ekonomické reality. Právě proto by případné další utažení politiky nemuselo znamenat okamžitý šok, ale spíše selektivní tlak. A ten nebude dopadat na všechny sektory stejně.
Banky a pojišťovny jako vítězové
Nejlépe by si v takovém prostředí mohly vést banky. Vyšší sazby jim obecně umožňují udržet lepší úrokové marže, tedy rozdíl mezi tím, za kolik si půjčují peníze, a tím, za kolik je dále půjčují klientům. Pokud ekonomika nespadne do recese a výrazně se nezhorší kvalita úvěrů, bankovní sektor může být jedním z vítězů prostředí vyšších sazeb. To platí zvlášť pro banky s velkou depozitní základnou a konzervativním úvěrovým portfoliem.
Pozitivní efekt může částečně pocítit i pojišťovnictví. Pojišťovny drží velké objemy konzervativních aktiv a vyšší výnosy státních dluhopisů jim umožňují lépe zhodnocovat kapitál. Nejde o tak viditelný příběh jako u bank, ale v prostředí vyšších sazeb bývá tento sektor stabilnější než firmy závislé na levném financování.
Realitní sektor a zadlužené firmy jako poražení
Na opačné straně stojí realitní sektor. Ten je na cenu peněz mimořádně citlivý. Vyšší sazby zdražují hypotéky, snižují dostupnost bydlení a zároveň komplikují financování developerských projektů. Pokud by sazby zůstaly výše delší dobu, tlak by se neprojevil jen u domácností, ale také u komerčních nemovitostí, kde je potřeba často refinancovat velké objemy dluhu.
Podobně zranitelné jsou silně zadlužené firmy. V době nízkých sazeb mohly snadno přežívat i společnosti s nízkou ziskovostí, protože refinancování dluhu bylo levné. V prostředí dražších peněz se však ukáže, které firmy mají skutečně zdravý byznys model a které pouze využívaly levný kapitál. Vyšší sazby tak působí jako filtr. Odměňují firmy se silným cash flow a trestají ty, které jsou závislé na neustálém přístupu k levným úvěrům.
