Příběhy: po otci nám zůstalo „pěkné“ dědictví – samé dluhy
štítek Příběhy čtení na 2 minuty
Katka (32): mně a mého bratra vychovávala jen maminka. Otec se o nás nikdy nezajímal a ani my o něj. Pak nám přišel dopis od notáře, že otec zemřel a zůstalo nám dědictví v podobě 5ti tisíc korun na účtu v bance a 1,5 milionu korun dluhů.
Otce jsme vídali jen u soudu
Maminka se s naším otcem rozvedla, když jsme byli s bratrem ještě malí. Pamatujeme si to ale velmi dobře. Konečně u nás doma zavládl klid. Tedy – v našem novém domově, protože jsme se museli odstěhovat. Byt, ve kterém jsme předtím bydleli, byl otce. Od té doby jsme ho vídali jen u soudu, když žádal o snížení výživného. Posílal mamince nahodile například 500 korun za tři měsíce. Hlavně podle toho, jestli měl práci. Většinou ale žádnou neměl.
Související
Byt propil a zanechal spoustu dluhů
Jediné, co otec měl, byl byt po jeho matce. Ten nakonec propil. Pak s různými přítelkyněmi bydlel po podnájmech. Přítelkyně se u něj měnily podle toho, kolik zrovna vyhrál v automatech, ale nakonec zůstal stejně sám a zadlužený. Dlužil na elektřině, plynu, zdravotním pojištění, dlužil kamarádům a nabral si i nějaké úvěry u různých úvěrových firem.
Vyživovací povinnost dětí k rodičům
O otci jsme slyšeli vždy jen v souvislosti s tím, že nás kontaktoval exekutor, zda nevíme, kde otec bydlí nebo na něj nemáme kontakt. Nevěděli jsme nic – otec byl v podstatě bezdomovec. Další zprávou o něm byla jeho žaloba, kterou na nás podal a domáhal se vyživovací povinnosti, kterou jako dospělé děti vůči svým rodičům s bratrem máme. Vždy jsem tajně doufala, že se s otcem jednou sejdeme a vše si vzájemně vysvětlíme a odpustíme. Toto ale pro nás byla poslední kapka. Soud naštěstí uznal, že mu nic platit nemusíme, protože ani on neplatil nám, když jsme byli nezaopatření a měli jsme i záznamy od policie, že se k nám krátce po rozvodu několikrát snažil vloupat.
Otec zemřel a zůstaly po něm jen samé dluhy
Když nám přišlo od notáře, že otec zemřel, vlastně mě to ani nepřekvapilo. Čekalo nás „pěkné dědictví“ – samé dluhy. Nezbylo nám tedy nic jiného, než celé dědictví odmítnout. Učinili jsme tak všichni: já, maminka i bratr. Museli jsme dokonce odmítnout dědictví i za mého malého synka. Díky legislativě za tuto možnost! Je mi líto všech, kteří otci peníze půjčili,ale dluhy po něm splácet nebudeme (naštěstí díky odmítnutí dědictví nemusíme). Nevěděli jsme o nich a ani s nimi nemáme nic společného. I kdyby otec žil, tak by je nikdy nebyl schopen splatit.
