Česká ekonomika – na vlně spotřebitelského optimismu
čtení na 3 minuty
Česká ekonomika vzrostla dle zveřejněných dat ČSÚ v posledním čtvrtletí minulého roku oproti čtvrtletí předcházejícímu o 0,4%. Za celý rok 2014 tak přidala rovná dvě procenta, což je nejlepší výsledek od roku 2011.
Z dat je zřejmé, že největší mírou k růstu přispěla domácí poptávka – příspěvek domácností k růstudosáhl 0,8 p.b.a byl nejvyšší od roku 2008, příspěvek poptávky firem (tj. fixních investic) s 1,2p.b. dokonce od roku 2007. Zrcadlem silné poptávky je ale slabý příspěvek k růstu HDP ze strany čistého vývozu . Protože domácí poptávka je v malé a otevřené ekonomice přirozeně výrazně dovozně náročná (čehož důsledkem je také např. to, že přehřívání české ekonomiky lépe indikuje zhoršující se běžný účetnež urychlující inflace), nepřekvapí, že příspěvek zahraničního obchodu byl poprvé od roku 2007 záporný (byť nejtěsnějším výsledkem -0,1 p.b.).
Související
Proč se po spotřebitelsky anemických letech letos takto zvedla domácí spotřeba? Efekt levnější ropy může vysvětlit jenom část nárůstu spotřeby domácností a to ve 3. a hlavně ve 4. čtvrtletí (kdy poptávka domácností oproti 3. čtvrtletívzrostla o 1,2%) ; fakt, že poptávka domácností roste v podstatě od konce roku 2012, však ropa zcela jistě nevysvětlí. A jak ukazuje srovnání ČR a dalších zemí regionu, spotřebu domácností nenastartovala ani devizová intervence z listopadu 2013.
Skutečné důvody je třeba hledat jinde a jsou dva – jeden externí a jeden interní. Argument první: poté co verbální zásah ECB v létě 2012 (památná Draghiho londýnská řeč „uděláme, co je potřeba pro udržení eura“) odstartoval zlepšování situace na finančních trzích, které pozorujeme v podstatě dodnes, opadly obavy z neřízeného rozpadu Eurozóny. To vedlo ke stabilizaci očekávání, zlepšení důvěry a stabilizaci evropské, potažmo české ekonomiky. Argument druhý:v roce 2013 se v ČR rozpadla pravicová vláda a na její místo se i pomocí slibů o ukončení nenáviděné fiskální restrikce dostala nová vláda, kterou dodnes (nominálně) vede ČSSD. To bylodalším impulsem pro růst důvěry, a to hlavně u domácností.Ta tak z hlubokých červených hodnot (-30 v polovině roku 2012) vzrostla na 4,3 v lednu roku letošního, a dostala se tak nahistorickydruhou nejvyšší hodnotu (maximum bylo 4,5 v únoru a březnu 2007). A navíc, v posledním čtvrtletí pak určitě pomohla nízká inflace.
Co násale čeká v letošním roce? Ve zkratce, zhruba to samé co v roce minulém – růst lehce přes 2%, tažený domácí poptávkou, vzhledem ke slabosti eura vůči dolaru očekáváme i urychlení růstu německého průmyslu a tedy i jeho českého protějšku (a tedy exportu). Poptávka domácností bude podporována jak vysokou důvěrou, tak letošní fiskální expansí vlády (fiskální impuls vlády bude letos největší od roku 2009) a inflací, která se letos bude pohybovat kolem nuly.
Letošní očekáváná 2 až 2,5% sice stále nejsou ani dohled předkrizových temp růstu, považme však, že se jedná o tempo, kterým v minulém rostla ekonomika americká – a za oceánem se blíží utažení měnové politiky. To pro ČR letos zcela jistě není na programu, nicméně podobný dopad na korunu proti euru, jakýměl růstový diferenciál USA vs. Eurozóna v minulém roce na kurz dolaru vůči euru, bychom však letos vidět mohli. Česká koruna se sice letos na 11-leté maximum vůči euru určitě nedostane, její posílení na hodnoty, kde znovu zaměstná obchodníky z ČNB,však je na místě.
