Úvěrový účet – ano, či ne?
štítky Bankovní poplatky Účty Úvěry a půjčky čtení na 2 minuty
Jedním z dosti diskutovaných témat v rámci bank a jejich vztahu k veřejnosti, tedy klientům, jsou bankovní poplatky. Dlouhodobě jsou banky vystavovány kritice z řad klientů především kvůli poplatkům za vedení běžného účtu. Otázkou zůstává, zda je tato kritika oprávněná. Existuje však i celá řada jiných poplatků, které bychom si mohli vzít na paškál.
Již několik let se otázce bankovních poplatků věnuje server www. bankovnipoplatky.com. Ten každoročně vyhlašuje anketu o tzv. Nejabsurdnější bankovní poplatek. Osmý ročník této ankety, kdy lidé hodnotili bankovní poplatky za rok 2012, vyhrál poplatek za zjištění zůstatku přes bankomat. Druhou příčku obsadil poplatek za vedení a správu úvěrového / hypotečního účtu. Právě tento poplatek je v současné době hojně medializován.
Související
Diskuze o oprávněnosti, či neoprávněnosti tohoto poplatku byla v českém prostředí zahájena v loňském roce. Inspirací bylo jistě rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora, který se přiklonil na stranu spotřebitelů. Při svém rozhodování přitom vycházel nejen z německého občanského zákoníku, ale především z evropské směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Tato směrnice je právně platná i v České republice.
Jakou otázku konkrétně směrnice řeší?
Zjednodušeně řečeno se směrnice zabývá problematikou přiměřenosti požadavků bank na klienty, kteří by na základě tohoto požadavku měli bankám platit za vedení speciálního úvěrového účtu.
Při rozhodování o opodstatněnosti takového poplatku je potřeba si uvědomit, že pro banku představuje náhradu za dočasné přenechání finančních prostředků smluvený úrok. Z tohoto předpokladu vycházel i Spolkový soudní dvůr. Zřízení a vedení úvěrového účtu sice není pro banku dáno zákonem, nelze jej však považovat za samostatnou službu. K čerpání úvěru dochází převedením smluvené částky na klientův běžný účet.
K čemu pak tedy slouží úvěrový účet?
Z pohledu banky je hlavním smyslem úvěrového účtu evidence vývoje klientových závazků vůči bance, tedy toho, zda klient řádně splácí, či nikoliv. Účet je bankami využíván především pro účely přehledného účtování o stavu svých pohledávek.
Z pohledu klienta však úvěrový účet postrádá jakýkoli smysl. Pro řádné splácení je potřeba znát smluvenou splátku, kterou klient zjistí v úvěrové smlouvě. Úvěrový účet k tomuto nepotřebuje. Nepotřebuje ho ani k tomu, aby byl schopen prokázat, že svůj dluh řádně uhradil. Klient tak platí za něco, co fakticky ani nepotřebuje, a ve finále ani nevyužívá.
Zdá se tedy, že úvěrový účet je spíše technickým nástrojem banky pro dokumentování stavu úvěrových produktů, než službou pro klienta.
Další otázkou, které je s oním úvěrovým účtem spjata, je výše poplatku za vedení účtu a jeho přiměřenost. V případě, který řešil německý soud, byl předmětem sporu poplatek ve výši 2 EUR, což je částka kolem 50 Kč. Banky poskytující úvěrové produkty v České republice však svým klientům účtovaly poplatky mnohem vyšší.
