Důvody pro zachování poplatku z úvěrového účtu
štítky Bankovní poplatky Účty Úvěry a půjčky čtení na 2 minuty
I přesto, že koncem uplynulého roku některé z bank začaly klientům vracet již uhrazené poplatky za vedení úvěrového účtu, dělo se tak výhradně na žádost klientů. Některé z bank dokonce přistoupily k tomu, že poplatky zrušily. To se však týká pouze nově sjednaný úvěrových smluv. Proč se banky brání plošnému zrušení poplatků za vedení úvěrového účtu a jaké argumenty uvádějí?
Rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora rozpoutalo diskuzi o oprávněnosti poplatků za vedení tzv. úvěrového účtu. Tamní soud došel k závěru, že tento typ účtu je ryze technickoorganizační záležitostí dané banky. Klientovi takovýto účet nepřináší jakýkoli užitek, proto neexistuje důvod, proč by měl za takovýto účet platit. Zástupci „českých“ bank se však proti tomuto ohradili s tím, že rozhodnutí německého soudu není pro Českou republiku závazné. Nicméně právě toto rozhodnutí by se mohlo stát jakýmsi precedentem v rámci evropského prostoru, jehož součástí naše země je. Soud totiž při svém rozhodování vycházela z evropské směrnice (Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách), která byla implementována také do českého právního řádu a je tudíž pro Českou republiku závazná.
Související
Při obhajobě oprávněnosti úvěrového poplatku se představitelé bank odvolávali na zákon o spotřebitelském úvěru (Zákon č. 145/2010 Sb.) s tím, že zákon poplatek za vedení úvěrového účtu skutečně připouští. Konkrétně o tom pojednává §10, odstavec 2:
„… Náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, náklady na používání platebních prostředků pro platební transakce a čerpání a další náklady spojené s platebními transakcemi se zahrnují do celkových nákladů úvěru pro spotřebitele, s výjimkou případů, kdy je zřízení účtu nepovinné a náklady na tento účet byly samostatně uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo v jiné smlouvě uzavřené se spotřebitelem.“
Poplatek by měl být dle zákona uveden jako součást RPSN (roční procentní sazba nákladů), což je úroková sazba zohledňující všechny platby klienta. Banky však často tento poplatek staví mimo. Zdůvodnění? Poplatek slouží k úhradě za služby, které jsou se správou úvěru spjaty, ať už se jedná o korespondenci, či následnou komunikaci s klientem atp. Tyto služby nesouvisí s objemem úvěru, proto jsou stanoveny v podobě poplatku namísto navýšení úrokové sazby.
A právě navyšování úrokových sazeb je to, na co řada zástupců bank upozorňovala.
Jedním z dalších argumentů pro oprávněnost poplatku za vedení úvěrového účtu je fakt, že klient je o tomto poplatku informován. (Pokud mu tuto informaci nesdělí poradce, pak by měla být uvedena v nabídce úvěru.) Ví tedy předem, co a kolik bude bance za poskytnutí úvěru platit. Toto stvrdí navíc svým podpisem na úvěrové smlouvě. Klient vstupuje do obchodního vztahu s bankou zcela svobodně. Pak je otázka, zda nedochází naopak k porušení podmínek úvěrové smlouvy ze strany klienta, když požaduje po bance vrácení toho, s čím před tím souhlasil.
Ve prospěch zachování poplatku se uvádí také tržní argument. Jestliže jsou klienti nespokojeni s účtovaným poplatkem, pak mohou zvolit jinou banku, která poplatek neúčtuje, a své stávající úvěry u ní refinancovat, či provést konsolidaci.
