David Ricardo 18.04.1772 – 11.09.1823

18. dubna 1772 v Londýně židovskému emigrantovi Abrahamu Ricardovi, který pocházel z Holandska. Ten byl jedním z dvanácti židovských „brokerů“, kterým bylo umožněno vykonávat praxi burzovního makléře ve městě Londýn. Sám David Ricardo nehodlal zůstat stranou. Po absolvování dvouletého studia na obchodní škole následoval svého otce a už ve věku 14 let na burze dělal poslíčka. Později se ukázalo, že to bylo to nejlepší co David Ricardo mohl udělat, jelikož to co se naučil, se učil přímo v centru dění. Neustálý pobyt na tehdejší Londýnské burze naučil Ricarda téměř vše, co mohl ve své další kapitole života potřebovat. Jeho učení se pravidlům finančního trhu, seznamování se s životem peněz, tedy práce obchodníka s cennými papíry mu dopřály nahromadit značnou část aktiv. Úspěch na poli finančním nebyl to jediné čeho David zatím dosáhl, Ricardo se také nejednou zamiloval. Oženil se s křesťanskou slečnou a rozhodl se přestoupit z víry židovské na víru křesťanskou. To se ale nelíbilo Abrahamu Ricardovi, Davidovu otci, se kterým se z náboženských důvodů rozchází a odchází z „rodinného podniku“ na dráhu samostatné burzovní spekulace. S mimořádnými schopnostmi a talentem obchodníka, který spojil se zkušenostmi nabytými v rodinném podniku, provádí Ricardo výnosné a geniální spekulace, díky nimž rychle bohatne. Už ve 25-ti letech je David Ricardo milionářem a vše nasvědčuje tomu, že na něj čeká dráha uznávaného anglického burziána.

Peníze ovšem nejsou pro Davida Ricarda to hlavní a tak opouští burzu a pouští se do studií. Studuje matematiku, fyziku, chemii i jiné předměty, především se ale věnuje vědecké činnosti. Ovšem to, co v době studií Davida Ricarda ovlivnilo nejvíce, bylo dílo zakladatele ekonomie „Bohatství národů“ (Adam Smith). Podle některých se s touto knihou poprvé setkává při pobytu v anglických lázních roku 1799. Pravdivější je ale verze, která tvrdí, že se Ricardo s ekonomickou teorií seznamuje již při svých studiích o několik let dříve, bohužel, pro „časovou zaneprázdněnost“ se tomuto oboru příliš nevěnuje. Po přečtení Smithova díla došel Ricardo k názoru, že musí pokusit politickou ekonomii zrekonstruovat a zmodernizovat.

Ještě předtím, než Ricardo přistupuje k „modernizaci“ Smithovy ekonomické teorie, věnuje se několika velmi diskutovaným a praktickým ekonomickým problémům, které trápí tehdejší anglické hospodářství. Roku 1809 debutoval Ricardo prvním ekonomickým článkem v Morning Chronicle. Ten měl velký ohlas a během několika let se Ricardo stává jedním z největších znalců peněžního oběhu. Věnuje se hlavně příčinám znehodnocení britské libry. Tuto problematiku rozebírá například v textech „Vysoká cena zlata jako důkaz znehodnocení bankovek“ z roku 1811 a „Návrh hospodárného a stabilního peněžního oběhu“ z roku 1816. Ricardo zároveň bojuje za zrušení anglických „obilních zákonů“ (Corn Laws), které podle něj představují hlavní brzdu hospodářského rozvoje staré Anglie. Tyto zákony zaváděli především dovozní cla na levné zámořské obilí ve jménu ochrany domácích producentů. Proto v roce 1815 Ricardo píše „Esej o vlivu nízké ceny obilí na nízké zisky z kapitálu“ („ochranářství je téměř vždy škodlivé pro hospodářství jako celek, ačkoli je možná prospěšné pro určitou skupinu“) jehož prostřednictvím obhajuje svobodný dovoz obilí do Anglie. V průběhu času se tak Ricardo stal díky svým neotřelým reakcím velmi respektovanou osobou, členem Malthusova „Klubu politické ekonomie“ a „King of Clubs“ (společenský klub). Dále se v roce 1807 stává jedním ze zakladatelů „Anglické vědecké společnosti“, která existuje dodnes. V roce 1817 se objevuje Ricardovo dílo „Zásady politické ekonomie a zdanění“.To je spolu s dílem „Bohatství národů“ (Adam Smith) považováno za jedno z nevýznamnějších děl historie ekonomie.

David Ricardo ztělesňoval kombinaci analytika-teoretika s praktičností obchodníka a politika, byl jedním z prvních ekonomů používajících „abstraktní model“ jako základní nástroj poznání. Na základě modelů předvídal vývoj ekonomické reality a vyvozoval jednoznačné politické závěry. V poslední etapě svého života je David Ricardo zvolen do anglického parlamentu. Tam se řadí k radikální opozici, která prosazuje svobodu obchodu a parlamentní reformy.

V roce 1823 ve věku 51 let David Ricardo umírá a nadobro se tak zařazuje po bok největších světových klasických ekonomů.

Martina Mikolášová