Deflace dotlačí ECB k akci
čtení na 2 minuty
Evropská inflace se v prosinci po 5 letech znovu vrátila pod nulu a Eurozóna se tak oficiálně potýká s deflací. Pokles na -0,2% z listopadového hodnoty +0,3% je však jenom odrazem klesajících cen energií (ropy), po očištění o tento vliv zůstala inflace v prosinci stabilní na 0,6%. Co to znamená pro ECB?
Centrální banky obvykle efekty poklesu cen ropy – mám na mysli ty primární, které v prosincových datech za inflaci vidíme -ignorují, držíce se ustálené měnově-politické doktríny, že na externí šoky mimo dosah měnové politiky centrální banka reagovat nemá. Proto je americká centrální banka v klidu, když říká, že její sazby porostou i navzdory tomu, že klesá cena ropy a tudíž že klesá (resp. v dalších měsících určitě klesne) celková inflace. Takový luxus si však nyní ECB dovolit nemůže. Inflace v Eurozóně je, na rozdíl od té americké, výrazně pod cílem centrální banky, který zní: „blízko, ale pod 2%“. Především však, na rozdíl od USA, ekonomika negeneruje pražádné inflační tlaky i bez cen ropy. Zatímco v USA může FED spoléhat na to, že silný trh práce (6měsíční průměr tvorby pracovních míst v soukromém sektoru je nejvyšší od roku 1998), silná důvěra domácností nebo využití kapacit na dlouhodobém historickém průměru dokáží přetavit pokles cen ropy do vyšších útrat (a cen) v jiných sektorech ekonomiky, v Evropě je důvodná obava, že dostatečně velký deflační šok dále srazí už i tak alarmujíce klesající inflační očekávání a ještě více zabrzdí pomalý růst poptávky domácností. Aani historicky nízká německá nezaměstnanost na tom nic nemění.
Související
Dle mého názoru proto nemůže ECB dále čekat. Její dosavadní program kvantitativního uvolňování je žalostivě neúčinný: ECB dosud nakoupila aktiva pouze za 31,4 mld. EUR a ani aukce likvidity rozvahu ECB k cíli expanze o 1000 mld. EUR moc nepřiblížily. Je tak na místě si tato faktana zasedání, které nás čeká 22. ledna, přiznat a začít konat – jinými slovy, co nejvíce rozšířit množinu aktiv, které ECB bude nakupovat. A nebudou stačit státní dluhopisy, jejichž jedinou“ výhodou“ je z pohledu ECB fakt, že jich je mnoho a jejich trh je likvidní, nutné budou především korporátní dluhopisy či hypotékami kryté cenné papíry, jejichž odkupy budou mít na reálnou ekonomiku aspoň takový dopad (spíše však větší) jako u vládních dluhopisů. Jenom tak lze bilanci ECB rychle zvednout.
I když obavy, že ani takový postup už nemusí v evropských podmínkách ekonomiku nastartovat, jsou na místě, nečinnostECB je nemyslitelná. Dost na tom, že je dlouhodobě nečinná francouzská či italská vláda.
Martin Lobotka, hlavní analytik ConceqInvestment Management a.s.
