Korupce
čtení na 2 minuty
Podle nejnovějších průzkumů považuje korupci za velmi vážný problém 78 % obyvatel České republiky. Velmi podobné procento lidí se s korupcí přímo setkalo – jde o 76 %. 52 % lidí přiznává, že někdy úplatek dalo. Tato čísla jsou dost vysoká a navíc se tolik nemění oproti minulým létům. Proč tedy tolik proklamovaný boj s korupcí přináší tak málo ovoce? Má již náš národ korupci natolik v krvi, že bez korupce snad nejde vyřešit žádný styk s veřejnou sférou? Nebo je to vše jen otázka prevence a zprůhlednění státní správy? Na tyto otázky se již dlouhou dobu pokouší odpovědět nejen naši odborníci a neodborníci, ale i ostatní lidé po celém světě, neboť korupce je bezesporu celosvětovým problémem.
Jako za nejčastější příčinu korupce jsou uváděny celková neprůhlednost výkonů státní moci, silná centralizace, nízké právní vědomí obyvatelstva a v neposlední řadě špatně placení úředníci. Z toho lze snadno odvodit, že země, kde korupce jen pokvete, budou mít totalitní či posttotalitní režimy (na níže přiložené korupční mapě Transparency International můžete pozorovat, že nejvíce korupcí prolezlé jsou země Asie, Afriky a Jižní Ameriky). U nás také není situace z těch nejrůžovějších díky naší komunistické minulosti, kde tento režim splňoval všechny výše uvedené podmínky. Problémem i nadále zůstává, že úředník neomezeně disponuje prostředky, které nevlastní, má tedy určitý monopol na tu danou službu, a proto je podle něj celkem logické požadovat nějaký „protidar“ za rychlé či přednostní vyřízení služby, což ani v nejmenším nepovažuje za úplatek. Existuje samozřejmě i tzv. velká korupce, tedy korupce např. při zadávání státních zakázek, kde se úplatky mohou pohybovat v milionech korun. Tomu všemu napomáhá vysoká neprůhlednost naší státní správy, za což jsme ostatně často kritizováni mezinárodními organizacemi.
Transparency International vydává každoročně tzv. Corruption Perception Index, tedy index vnímání korupce, který nabízí srovnání míry korupce ve 163 zemích. Hodnocení je založeno na zkušenostech deseti mezinárodních organizací (např. Světová banka, Columbia University nebo třeba World Economic Forum). Tradičně nejlépe si vedou severské státy Finsko a Island, které společně s Novým Zélandem dostali nejvyšší známky 9,6 (maximum je deset), nejhůře dopadlo Haiti s 1,8 body. Česká republika v kontextu středoevropských a východoevropských zemí si vedla celkem dobře – patří jí 46. místo před Slovenskem, Polskem a Lotyšskem, o východních zemích ani nemluvě. Ale v kontextu Západní Evropy náš výsledek není ani v nejmenším přijatelný – 4,8 bodu je mizivých ve srovnání s již zmíněným Finskem nebo třeba 8,6 body Velké Británie (viz níže).
Mnozí považují korupci za jev, který je od jakékoli civilizace takřka neoddělitelný. Je pravda, že úplatkářství tu vždy bylo, je a bude, ale musíme se ho snažit co nejvíce vytěsnit, neboť situace, kdy bez úplatku se nedá na úřadě takřka nic k naší spokojenosti vyřídit, je nemyslitelná, ale až budoucnost ukáže, zda naše snaha někam vedla.
