Příběhy: kupující mé staré auto „dorazili“ a pak chtěli vrátit peníze
štítek Příběhy čtení na 4 minuty
Kristýna (38): Měla jsem staré auto, které jsem dostala od rodičů celý můj dospělý život. Když už začínalo být na odpis, rozhodla jsem pořídit si nové. S dobrým úmyslem jsem tedy zainzerovala staré auto na bazaru. Říkala jsem si, že třeba ještě někomu poslouží. Tím začala zhruba tříměsíční peripetie, ze které jsem nakonec vyšla s nulou.
Kamarádka mi nabídla své auto, které už nepotřebovala
Ani bych se mého plechového miláčka nezbavovala, ale moje kamarádka mi nabídla své auto, protože dostala nové služební. Moje staré auto už začínalo být pomalu na odpis; rozhodla jsem se ho tedy poslat do světa, i když stále jezdilo. Třeba někomu ještě poslouží.
Související
Dala jsem inzerát na internetový bazar
Našla jsem si na internetovém bazaru, že podobná auta se prodávají kolem třiceti tisíc. Auto jsem tedy nafotila, popsala jsem jeho stav, dala jsem k němu zdarma zimní pneumatiky na discích a zainzerovala jsem ho za 20. tisíc, ať je rychle pryč. V inzerátu jsem nafotila rezavá místa a uvedla jsem, že se jedná o 20 let staré auto, při jízdě v něm něco někdy klepe a že je ve velmi špatném stavu.
Na inzerát se hned ozvalo několik zájemců
S autem jsem zajela na evidenční kontrolu. Za dva dny od zveřejnění inzerátu jsem auto prodala. Přijela si pro něj paní s manželem, která se po rodičovské vracela do práce a potřebovala auto na přejíždění do vedlejší vesnice. Ideální, říkala jsem si. Auto si celé prohlédli. Upozornila jsem je na to, že se z něj při jízdě někdy ozývají divné zvuky. Auto si půjčili a 30 minut s ním jezdili po okolí. Shledali ho v pořádku a dohodli jsme se, že si ho koupí. Ještě jsme vyřídily převod v registru a já měla radost, jak rychle a jednoduše je to vyřešeno.
Smlouvu jsem si vytiskla z internetu
Měla jsem připravenou vytištěnou smlouvu, kterou jsem si dohledala na internetu. Byla velmi jednoduchá. Bylo v ní uvedeno, kdo je kupující, kdo prodávající a o jaké auto se jedná, datum, podpis a to bylo vše. Čtyři měsíce na to mi paní kupující volala, že auto nejezdí, že je celé rezavé a že nefunguje klimatizace. Zrovna se trefila do špatné doby, kdy jsem neměla čas se na telefon soustředit. V rychlosti jsem jí řekla, že stav auta znala a na klimatizaci jsem ji upozornila. Paní na to odpověděla, že auto dá do servisu a uvidí se, kde je problém. Domluvily jsme se, že zavolá a já jí případně dám slevu. Pak už se neozvala.
Za pár dní přišla rovnou předžalobní výzva
Poslal ji advokát zastupující kupující a požadoval odstoupení od smlouvy z důvodu závažné skryté vady, která znemožňuje používání auta. Vypsal tam všechny možné vady, které jsem ani netušila, že může moje auto mít. A hlavně – u takto starého auta se není čemu divit a odpovídají stáří.
Nezbylo nic jiného, než si najmout také advokáta
Rozhodně nejsem v těchto věcech zběhlá, najala jsem si tedy advokáta. Ten musel nastudovat znění inzerátu a kupní smlouvu. Řekla jsem mu celý příběh. Advokát za mne zavolal na kontakt uvedený na předžalobní výzvě. Navrhl, dle naší dohody, 50% slevu z kupní ceny. Druhá strana o tom nechtěla ani slyšet a trvali na odstoupení od smlouvy.
Vždy jsou dvě cesty
Mohla jsem se tedy rozhodnout: soudit se nebo odstoupení od smlouvy akceptovat. Můj advokát mi doporučil, že vzhledem k částce, za kterou se auto prodalo, by odstoupení akceptoval. Poslala jsem tedy zpět částku 20 tisíc korun. K tomu jsem musela zařídit odtah a pro nepojízdné auto si dojet přes 100 kilometrů.
Advokát mě upozornil na to, že největší chybou bylo, že jsem do kupní smlouvy neuvedla větu, že kupující přijímá auto tak, jak stojí a leží. Další chybou bylo, že ve smlouvě nebyly vyjmenované všechny vady, které auto má. Není rozhodující, co bylo uvedeno v inzerátu, ani to, co jsme si řekly s kupující na místě.
S autem očividně nejezdili do práce do vedlejší vesnice
Když jsem nepojízdné auto s odtahovkou přebírala, bylo vidět, že s ním nejezdili jen do práce. Pravděpodobně s ním vozili materiál na stavbu. Bylo celé zaprášené a bylo vidět, že je ošoupané okolí kufru od nakládání těžkých věcí. Předpokládám tedy, že si takto „půjčili“ auto, které dorazili a pak mi ho prostě „vrátili“. Měli zdarma, čím vozit materiál. Využili mé hlouposti a důvěřivosti.
Auto si koupil automechanik na díly
Měla jsem štěstí, že majitel odtahovky, který mi auto převezl, si ho ode mne koupil na náhradní díly, protože je automechanik. Nepojízdné auto jsem mu prodala za 8. tisíc. Když si ale spočítám náklady na evidenční kontrolu, přepis vozidla, advokáta, odtah a přepis vozidla na dalšího majitele, jsem na nule.
A to můžu být ráda, že si i toto nepojízdné a zhuntované auto našlo kupce a nemusela jsem řešit jeho likvidaci. Holt, zaplatila jsem si „školné“, nyní už bych takové chyby neudělala. Za skryté vady totiž ze zákona prodávající odpovídá 6 měsíců – a u 20 let starého auta, které nový majitel necitlivě používá, by to byl zázrak, kdyby se žádná závada neobjevila. Obzvlášť, když mu k závadě schválně dopomůže.
