Drobní živnostníci mají proti velkým firmám šanci, hlavní je se nebát!
štítek Právo čtení na 4 minuty
David proti Goliášovi. Přesně tak si připadá každý člověk, který se dostane do sporu s velkou firmou či korporací. A z tohoto pocitu bezmoci také pramení častá neochota bojovat za svá práva i v případě, kdy je drobný živnostník přesvědčen, že spravedlnost je opravdu na jeho straně. Ne všechny případy však musejí nutně končit beznadějí a pocitem křivdy.
Jak to celé začalo…
Pan Boháček byl majitelem malého rodinného koloniálu. Jeho obchod na rohu znala celá ulice a jemu se dařilo prosperovat i ve stále se rozrůstající konkurenci různých večerních prodejen. V rámci rozšíření svého drobného podnikání se po poradě s rodinou rozhodl investovat a na leasing zakoupit malý dodávkový automobil s mrazírenskou nástavbou. „Naším záměrem bylo zákazníkům nabídnout širší sortiment a zároveň jim zaručit stálou kvalitu a čerstvost zboží,“ vzpomíná Petr Boháček. Pořizovací cena se i vzhledem k mrazící nástavbě vyšplhala přes milion korun a pro pana Boháčka znamenala nemalý závazek. „Leasing byl sjednán na standardní dobu 36 měsíců s následným odkupem,“ dodává Petr Chmelíček, advokát spolupracující se společností ProcesInvest, která se zaměřuje na financování soudního řízení.
Související
Přehazování odpovědnosti a hra o čas
Vůz byl zakoupen v březnu a zpočátku vše fungovalo. S příchodem léta a teplého počasí se však objevil velký problém. Potraviny v mrazírenském voze se rozmrazovaly a povolovaly. „Byli jsme nuceni zlikvidovat velkou část převáženého zboží a tím jsme se během okamžiku dostali do poměrně tíživé finanční situace,“ konstatuje Boháček. Se svým problémem se rodina pana Boháčka obrátila na pronajímatele, tedy na významnou finanční společnost. Ta však okamžitě začala odkazovat na výrobce mrazírenské nástavby, kterým byla jiná česká společnost. „V tuto chvíli se rozběhla zdlouhavá korespondence mezi oběma společnostmi. Proběhly i zkoušky, které závady potvrdily. Ovšem firmy přehazovaly odpovědnost jedna na druhou a pan Boháček marně čekal na konečný verdikt,“ říká Petr Chmelíček.
Poté, co v nezávislé certifikované prodejně jednoznačně potvrdili, že mrazicí vůz nefunguje, rozhodl se pan Boháček jednat. Po poradě s advokátem odstoupil od nájemní smlouvy s odůvodněním, že zakoupený vůz neplní základní požadovanou vlastnost. „Spolu s odstoupení od smlouvy však požadoval především vrácení dosud uhrazených leasingových splátek a náhradu skutečných výdajů spojených s procesem reklamace. A absolutně nejvyšší částku představovalo zničené zboží a náhradní doprava,“ vysvětluje Petr Chmelíček, advokát spolupracující se společností ProcesInvest. Finanční společnost výrobce automobilů se však zachovala jako klasický goliáš. Problém neustále přehazovala mezi svými odděleními a také na výrobce mrazící nástavby. „Přišlo mi, že si byla moc dobře vědoma svého silného kapitálového a právního zázemí a čekala, že mi jednoho dne dojdou síly a vše vzdám,“ přemýšlí Petr Boháček. „Leasingová společnost spoléhala na to, že na vymáhání je třeba advokát, a pokud ten nic nezmůže, je poslední šancí soud, do kterého se ne každý chce a může kvůli dalším nákladům pustit,“ dodává Chmelíček.
Šťastné konce nejsou jen v pohádkách
Advokát pana Boháčka poradil svému klientovi obrátit se na společnost ProcesInvest, která se specializuje na externí financování soudních sporů. Ta nesla veškeré náklady se soudem spojené. Pan Boháček tedy nemusel řešit peníze potřebné na soudní výlohy, jelikož spoluprací se společností ProcesInvest získal podnikatelskou investici, jejíž návratnost a zhodnocení nastává až v okamžiku dosažení výnosu, tedy v okamžiku dosažení kladného soudního rozhodnutí a plnění od protistrany. „Když jsem na svých bedrech nenesl břímě finančního závazku spojeného s vedením soudu, rozhodl jsem se bojovat do posledního dechu,“ vzpomíná Boháček. Na začátku prvního soudního jednání dal soudce jasně najevo, že pokud výsledky nezávislých zkoušek opravdu svědčí o závadě, bude se případem vážně zabývat. Leasingová společnost si uvědomila, že by i pouhé protahování sporu, případně jeho medializace, mohlo výrazně poškodit její reputaci. „Společnost pod reálnou hrozbou žaloby uhradila podstatnou část klientova nároku,“ říká Petr Chmelíček. „Smírem jsem sice nedosáhl celého plnění svého požadavku, ale i tak jsem získal jeho podstatnou část. Hlavně jsem však byl zbaven nutnosti dalších překlenovacích úvěrů v případě dlouhého trvání soudu, které by moje podnikání zřejmě zlikvidovaly,“ uzavírá Petr Boháček, drobný živnostník, který se nebál bojovat za svá práva.
V čem spočívá externí financování soudních sporů:
Principem této v zahraničí běžně využívané služby je financování soudních, rozhodčích, případně správních řízení, ve kterých jsou prosazovány nároky spočívající ve finančním nebo jiném penězi ocenitelném plnění. Externí financování soudních sporů je podnikatelskou investicí, jejíž návatnost a zhodnocení nastává až v okamžiku dosažení výnosu, tedy v případě dosažení kladného soudního rozhodnutí a plnění od protistrany. Je uplatňována tam, kde potenciální žalobce není z různých důvodů schopen nebo ochoten hradit náklady řízení, a musel by se tedy z finančních důvodů svého oprávněného nároku vzdát. Akciová společnost ProcesInvest zahájila svoji činnost v roce 2001 a v současné době jako jediná poskytuje tuto službu na českém trhu.
