Jak jsou na tom Češi s dovolenou? Porovnejte
štítek Cestování čtení na 4 minuty
Na dovolenou se těší všichni zaměstnanci. Během dovolené mají čas na své koníčky, rodinu a současně za dny dovolené dostanou náhradu mzdy. Jak je to s dovolenou v Česku, je v porovnání s ostatními zeměmi krátká, nebo dlouhá?
V Evropě se mohou zaměstnanci těšit z podstatně delší dovolené než občané v ostatních vyspělých zemích světa. Ve vyspělých zemích světa mají zaměstnanci nárok na zákonnou dovolenou. Evropské firmy často nabízí o týden delší dovolenou než je zákonem stanovená a dále mají v mnoha zemích starší občané nárok o dodatkové dny dovolené. Ve Skandinávii nabízí firmy i 6 týdnů dovolené v domácích firmách. Jednoznačně však platí, že z nejdelší dovolené se mohou radovat občané členských zemí EU. Je zde nesrovnatelně vyšší než v Asii a dalších zemích světa.
Např. v USA není dovolená stanovena zákonem. Smluvní volnost mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je zde jednoznačně nejvyšší na světě. Počet nabízených dní dovolené, tak může hrát velmi vyznanou roli při výběru zaměstnavatele. Více než 21 dní dovolená má v USA pouze 13 % zaměstnanců. V mnoha vyspělých zemích závisí počet dní na počtu odpracovaných let, kdy s rostoucím počtem odpracovaných let počet dní dovolené stoupá. Ve většině vyspělých evropských zemí je základní dovolená 25 dní (např. Rakousku, Dánsku, Řecku, Švédsku či Norsku). V mimoevropských zemích na tom zaměstnanci tak dobře nejsou. Minimální zákonná dovolená v Mexiku je 6 dní, v Hongkongu 7 dní, v Singapuru 7 dní, Taiwanu 7 dní, Malajsii 8 dní, v Koreji 10 dní.
Jak je to s dovolenou v Česku?
Dle ustanovení § 213 odst. 1 zákoníku práce v platném znění výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě jdoucích následujících kalendářních dnů. Základní výměra dovolené je v našem pracovním právu stanovena s přihlédnutím k směrnici Evropského parlamentu a Rady č.2003/88/ES. Tato minimální výměra dovolené však může být zaměstnavatelem prodlužována a to bez jakéhokoliv omezení. Zaměstnavatel může prodloužit dovolenou jednak všem zaměstnancům, ale taky pouze určité skupině svých zaměstnanců, například těm, kteří jsou u něj zaměstnáni delší dobu. Dle § 213 odst. 2 zákoníku práce dovolená zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce činí 5 týdnů v kalendářním roce. Dle § 213 odst. 3 zákoníku práce dovolená pedagogických pracovníku a akademických pracovníku vysokých škol činí 8 týdnů v kalendářním roce. Tito pracovníci mají dovolenou pevně stanovenou, a tudíž jim nelze dovolenou dále prodloužit. Jejich dovolená je i tak stanovena nad nejnižší možnou úrovní dovolené uvedené v § 213 odst. 1 zákoníku práce.
Poměrná část dovolené
Ve smyslu ustanovení § 212 odst. 1 zákoníku práce v platném znění zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny, přičemž části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Poměrná část dovolené přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele na sebe bezprostředně navazují. Zaměstnanci v takovém případě přísluší poměrná část dovolené od nového zaměstnavatele.
Náhrada za dovolenou
Dle § 222 odst. 1 zákoníku práce v platném znění zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou může být tato náhrada mzdy nebo platu poskytnuta ve výši průměrného výdělku odpovídající průměrné délce směny. Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za 4 týdny nevyčerpané dovolené pouze v případě skončení pracovního poměru. Náhrada mzdy nebo platu za tu část nevyčerpané dovolené, která přesahuje 4 týdny, přísluší zaměstnanci nejen v případě skončení pracovního poměru, ale i v případě, že zaměstnanec nemohl tuto dovolenou vyčerpat do konce příštího kalendářního roku. Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku. Zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou přísluší náhrada mzdy nebo platu nejvýše za 4 týdny nevyčerpané dovolené. Náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou není možné poskytnout, tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
