Jak se Topolánek s Paroubkem zbavili odpovědnosti
štítek Cestování čtení na 2 minuty
Vláda Mirka Topolánka byla počátkem dubna svržena. Opozice to oslavila, ač se nyní bude muset snažit početnému voličstvu vysvětlit, proč tak učinila právě v době českého předsednictví v Radě EU a výrazně tak snížila náš kredit v očích evropské veřejnosti. A nejen to, byla zmařena i práce desítek lidí, kteří české řízení starého kontinentu dlouho připravovali a vcelku úspěšně vedli. Na toto téma byl však již napsán nejeden komentář. Čtenáře by však mohlo zajímat, co s námi bude dál. Naše budoucnost totiž není tak černá, jak by se mohlo z novinových titulků zdát.
Ano, zanedlouho se do Strakovy akademie dostane úřednická vláda nevýrazného premiéra Jana Fischera. Řešit v tuto chvíli jeho někdejší devítileté členství v KSČ nemá většího významu. Takových politiků, i když ne na postu premiéra, avšak s velkým mocenským vlivem, jsme za oněch dvacet let od pádu komunistického režimu mohli vidět dost. Nastávajícího letního premiéra to samozřejmě neomlouvá. Ale upřímně řečeno, stejně s tím nic nenaděláme. Je to totiž zřejmě jediný člověk, na kterém se dokáže shodnout „velká trojka“, tedy Topolánek, Paroubek a Klaus.
Možná přijde i kočkopes
Tvrdím-li, že naše vyhlídky nejsou tak špatné, mám pro to důvod. A to čistě pragmatický. Vláda technokratů je zřejmě právě tím, co naše politická, ale i společenská, scéna potřebuje. Čelní straničtí představitelé si odpočinou od zbytečného politikaření, kterým nás obdařují nejen během posledního volebního období. Lid, tedy voliči, snad načerpá nové síly a v hojném počtu se pak dostaví k plánovaným říjnovým volbám. A konečně zde budeme mít vládu, která, ač bude muset přijímat kompromisy, bude muset bojovat s finanční krizí.
Z logiky věci jasně vyplývá, že boj proti hrozbě lze nejlépe vyhrát za pomoci odborníků. I doma si k ucpanému potrubí raději zavoláte profesionála, instalatéra, než souseda. Pravda, vyjde to dráž, ale máte větší jistotu, že se problém vyřeší. Jakou cenu zaplatíme za úřednickou vládu? Bude to právě ono přijímání kompromisů. Z návrhů pravice a levice vznikne nepochybně, vyjádřeno slovy naší politické reprezentace z počátku milénia, jakýsi „kočkopes“.
Úspěch či neúspěch… Na počátku bude Fischer
Nikdo přesně neví, co bude v důsledku znamenat spojení liberálních ekonomických pokusů NERVu a socialistického populismu po vzoru Francie, Německa či Spojených států. Mnohá opatření budou jistě přijata dříve, než by se to povedlo vládě Mirka Topolánka. Buďme rádi, „nějaké“ řešení je totiž mnohem lepší, než řešení „žádné“.
Mirek Topolánek a Jiří Paroubek se tak zbavili odpovědnosti v situaci, kdyby „to náhodou nevyšlo“. Ať už následující volby ovládne modrá nebo oranžová barva, je jasné, že z krize bude následující vláda profitovat.
Podle odborných předpokladů by se zhoršená ekonomická situace měla otáčet k lepšímu přibližně v polovině dalšího řádného volebního období. Bude-li tedy příští vláda šikovná, dokáže této situace využít ve svůj prospěch a proměnit ji ve volební vítězství. Přestože je to vize daleká, na počátku toho všeho může stát onen nevýrazný bývalý komunista Jan Fischer.
