Daňová optimalizace

štítky Daně Studium čtení na 3 minuty

foto: freeimages.com, ilustrační fotografie

Když se mezi podnikatelskou veřejností u nás začne mluvit o daních, většina z těchto lidí spatřuje problematiku daní pouze v nezbytné povinnosti odvádět každoročně určitou částku státu. Je pravdou, že ve zdejších podmínkách podnikání lze komplexnější přístup k problematice daní vidět jen u středních a větších podniků.

Menší podnikatelé, kteří se ve svých finančních plánech věnují především krátkodobému plánování, se buď oblasti daňové optimalizace nevěnují vůbec, nebo se jí zabývají jen z krátkodobého hlediska, což není úplně nejšťastnější řešení. Na vyspělých světových ekonomických trzích bývá obvyklý rozvinutý přístup k daňové optimalizaci. Podnikatelé si uvědomují, že za pomoci aktivního přístupu k této otázce, mohou pro sebe získat řadu oprávněných úspor. Základním principem a úkolem daňové optimalizace je dosažení střednědobých minimálních daňových odvodů a povinností vůči státu při respektování působení faktoru času. Střednědobému hledisku se zde dává přednost před dlouhodobým a to hlavně z toho důvodu, že v dlouhodobé perspektivě lze jen velmi obtížně, či je to úplně nemožné, odhadnout a vyčíslit budoucí hodnoty daňových sazeb, které jsou v dlouhodobém období velmi proměnlivé. Výsledky dlouhodobějšího plánování a optimalizace daňové povinnosti by tak byly velice nejisté.

Je tedy pravdou, že náležitá daňová politika je náročnou činností a vyžaduje si potřebné odborné znalosti v oblasti daňových legislativních opatření. I tuzemské podniky, které daňové politice věnují určitou péči, se dopouštějí často se opakujících chyb. V tuzemských podmínkách je to především orientace na krátkodobé snížení daňové povinnosti, která se projevuje snahou o minimalizaci placení daní v daném jednom roce.** Nebývá výjimkou, kdy se podniky pomocí povolených účetních operací snaží minimalizovat svůj zisk a následně pomocí odečitatelných položek a slev snížit svůj daňový základ i za cenu toho, že by se krátkodobě dostaly do ztráty a nevnikla by jim tedy žádná daňová povinnost.** Takové řešení bývá praktikováno právě menšími podnikateli, kteří svou daňovou optimalizaci omezují na pouhé krátkodobé uplatnění daňových zákonů. Toto řešení však není nejšťastnější a to z několika důvodů. Předně se tyto podniky ošidí o možnost využít případného efektu úrokového a leasingového daňového štítu, který by jim vznikl v tom případě, že by v daném roce dosáhli kladného výsledku hospodaření a vznikla by jim tedy daňová povinnost. Tento efekt, který vzniká v zásadě z toho důvodu, že úroky dluhového financování jsou daňově uznatelnými, může výrazně snížit náklady použití cizích zdrojů k financování podnikatelské činnosti. Pokud podnik hospodaří se ztrátou, tohoto efektu se nadobro vzdá. Je tak třeba posoudit nejen krátkodobé hledisko, ale i hledisko střednědobé a porovnat, zda je lepším řešením krátkodobé ztrátové hospodaření či využívání těchto efektů. Dalším důvodem, kteří hovoří proti vykazování co nejnižšího či záporného výsledku hospodaření je fakt, že v takovém případě se podnik stává hůře hodnoceným jak v očích veřejnosti, tak u bankovních institucí a mohl by mít případné problémy při získávání zdrojů pro své podnikání.

Dalšími doporučeními týkajícími se daňové optimalizace by mohla být orientace se nejen na daň z příjmu, ale i na další druhy daní, které ve svém součtu nemusejí mít nezanedbatelný vliv na daňovou povinnost. Diskutabilní otázkou je využití služeb daňového poradce. Je třeba zvážit samotné náklady jeho činnosti a dále i to, jestli je způsobilý nejen po odborné ale i po etické stránce. Problematika daňové optimalizace je otázkou, kterou by se podniky měly do budoucna více věnovat a propojily ji také s ostatními firemními politikami.

Hana Hutlová

Reklama

Mohlo by vás také zajímat

Praktické

Reklama

Reklama

Populární na Dům financí