Osm let vládnutí George W. Bushe v USA

štítky Osobnosti Politika čtení na 3 minuty

George Walker Bush je 43. prezidentem Spojených států a jako takový se zasloužil hned o několik historických nej. Dalo by se říct, že George W. Bush je prezidentem dvou katastrof, které mohutně zahýbaly s jeho oblíbeností u obyvatelstva USA – po Jedenáctém září se stal nejoblíbenějším prezidentem od roku 1938, kdy se průzkumy oblíbeností prezidentů dělají, ale po hurikánu Katrina jeho popularita začala prudce klesat, až v květnu tohoto roku průzkum pro CNN ukázal, že Bushovi nevěří přes 70% Američanů, čímž překonal dosavadní rekord Richarda Nixona.

foto: freeimages.com, ilustrační fotografie

Teroristické útoky z jedenáctého září 2001 zasáhly sebedůvěru nejen Ameriky, ale i celého západního světa. V den, kdy Světové obchodní centrum bylo zasaženo letadly a následně se zřítilo, se také rozšířil mezinárodní strach z terorismu, který nikdy předtím nedosahoval takové mezinárodní úrovně a nebyl sdílen tak širokými masy lidí. E.J. Dionne z Washington Post říká, že Bushovská éra nezačala 11.9. ale až 14.9., kdy prezident Bush měl svůj památná projev na troskách zničených dvojčat, kde říkal: „Slyším vás. I zbytek světa vás slyší. A ti, kdo shodili tyto budovy, uslyší brzy o nás.“ George Bush vskutku velmi rychle ukázal na útočníky a začal připravovat razantní odvetné akce. A národ, ba dokonce celý svět, nejistý a vystrašený, na tato slova slyšel. Naprostá většina obyvatel Spojených Států věřila svému prezidentovi, plně ho podporovala a stejně jako on chtěla pomstu. To byla velká chvíle George W. Bushe a vrchol jeho popularity. Také zbytek západního světa mu věřil a podporoval jeho útok na Afghánistán, protože také jejich hodnoty byly pošlapány a ráznost G. W. Bushe budila důvěru.

Mnozí komentátoři ovšem upozorňují na to na, že provedení války v Afghánistánu nebylo nejšťastnější, že se síly spojenců měly více soustředit na pozice Talibanu, než na osvobozování Kábulu a přinášení demokracie Afgháncům. Ve všeobecné euforii boje proti terorismu, byla rozpoutána válka v Iráku, který Bushova administratura považovala za spojence Al-Káidy a možná i původce celého Jedenáctého září. Jako záminka útoku bylo vybráno to, že Irák může být vážným nebezpečím pro světový mír, protože existuje závažné podezření, že vlastní zbraně hromadného ničení. Jak je známo, tato domněnka se nikdy nepotvrdila. Válka v Iráků je mnohými Američany (a samozřejmě nejen jimi) vnímána jako chyba, osudný omyl, vždyť tam zahynulo již na tři a půl tisíce amerických vojáků a národní rozpočet tahle válka bude podle některých propočtů stát až tři biliony dolarů, a přece žádné hmatatelné výsledky celý konflikt nikdy nepřinesl. Vývoj válečného tažení v Iráku zapříčinil první klesání G. W. Bushe na žebříčku oblíbenosti, stejně jako postupné vystřízlivění Američanů ze zápalu boje proti terorismu.

I přes konflikt v Iráku se Bushovi podařilo vyhrát druhé volby, ale pád jeho popularity se ani v nejmenším nezpomalil. Velká většina Američanů ještě věřila, že Bush je zárukou jejich bezpečnosti, že je ochrání v případě nebezpečí. To vše se však definitivně změnilo na konci prázdnin v roce 2005, kdy na jih Spojených států udeřil hurikán Katrina. Uvádí se, že kvůli nedostatečné a opožděné pomoci vlády prezidenta Bushe, přišlo zbytečně o život až tisíc obyvatel New Orleans.

Příznivci George W. Bushe ukazují na úspěchy v ekonomické oblasti a také ve vnitřní bezpečnosti. Ovšem kritici právě opačně upozorňují na pošlapávání lidských práv a svobod v zájmu boje proti terorismu. Nelze se tedy divit razantnímu vítězství demokratů a obzvlášť Baracka Obamy, který ovšem nemá záviděníhodnou situaci – vždyť s prezidentským úřadem dostane do vínku dvě války, finanční krizi a také vzrůstající vliv Ruska.

Jakub Šenovský

Reklama

Mohlo by vás také zajímat

Praktické

Reklama

Reklama

Populární na Dům financí