Mezinárodní měnový fond varuje před nárůstem zadlužení ve světě
štítek Investice čtení na 2 minuty
Mezinárodní měnový fond ve své pravidelné zprávě za měsíc říjen varuje před nárůstem státních dluhů. Název dokumentu „Omezit veřejný dluh“ nenechává nikoho na pochybách, že situace je vážná. Globální veřejný dluh je neudržitelně vysoký – v roce 2024 by jeho hodnota měla přesáhnout 100 bilionů amerických dolarů. Navíc se ve střednědobém horizontu očekává další růst dluhu.
Neradostné vyhlídky
Celkový globální dluh má v roce 2024 dosáhnout psychologické hranice 100 bilionů amerických dolarů, což představuje zhruba 93 % světového HDP. Dnes víme, že dluh se bude mechanicky zvyšovat minimálně do roku 2030, kdy by měl podle mírnějších odhadů dosáhnout 100 % světového HDP. Jinak řečeno, v roce 2030 bude lidstvo dlužit tolik, kolik planeta vyprodukuje za jeden rok.
Související
Zadlužení výrazně vzrostlo kvůli pandemii covidu. Vrátit zadlužení na předcovidovou úroveň se dnes zdá prakticky nemožné. Podle dokumentu Mezinárodního měnového fondu stojí za nárůstem globálního veřejného dluhu dvě ekonomické supervelmoci: USA a Čína. Americký státní dluh rychle roste a američtí politici zatím situaci kolem dluhu neřeší, protože Bidenova administrativa neprosadila žádný dluhový strop. Čína se mezitím nachází v ekonomických problémech. Čínská ekonomika stagnuje, a proto se čínská vláda rozhodla pro masivní ekonomické stimuly – tedy pro tvorbu nových dluhů. Jaké jsou podle Mezinárodního měnového fondu vyhlídky na řešení tohoto problému?
Dva možné scénáře
První scénář, který Mezinárodní měnový fond zvažuje, je založen na tom, že nabídka státních dluhů převáží poptávku ze strany domácností, firem a finančních institucí. Tato situace povede k inflaci. Státy budou muset nabídnout vyšší výnosy, aby přilákaly nové investory a dokázaly udržet inflaci pod kontrolou. Vyšší výnosy na dluhopisech přinutí vlády masivně šetřit. V tomto prvním scénáři tedy bude záležet na tom, zda se politici rozhodnou řešit problém inflací či nikoliv. Vzhledem k nedávné inflační vlně je však toto řešení velmi rizikové.
Ve druhém scénáři Mezinárodní měnový fond předpokládá, že nabídka nepřesáhne poptávku po dluhopisech. Jinak řečeno, investoři budou nadále masivně nakupovat dluhopisy, protože je považují za konzervativní investici. Dokud budou státní dluhopisy považovány za dobrý zdroj diverzifikace a pojištění portfolií, finanční instituce je budou nakupovat. Tento optimističtější scénář má však také svá rizika.
Mezi jednotlivými státy budou vznikat rozdíly. Americké dluhopisy budou přitahovat větší zájem investorů než například francouzské státní dluhopisy. Francie bude nucena radikálně přehodnotit své fungování, aby přitáhla pozornost investorů. Zde vidíme hlavní rozdíl mezi prvním a druhým scénářem. První scénář bude mít globální dopady, zatímco druhý scénář počítá s tím, že někteří „provinilci“ ponesou dluhovou krizi více než ostatní. Pro Česko by byl výhodnější druhý scénář, protože i přes nárůst státního dluhu v posledních letech je celkové zadlužení Česka relativně malé.
