Soudní procesy v České republice nejsou jiné než v zahraničí, odlišuje se spíše přístup Čechů a jejich možnosti při vymáhání spravedlnosti

Čeho se Češi nejvíce obávají v okamžiku, kdy se rozhodují o zahájení soudního řízení?

Obavy všech, nejen Čechů, lze rozdělit na psychologické a materiální. Zahájením soudního sporu a snahou bojovat o svá práva totiž současně neseme pověstnou kůži na trh. Přirozeně se tak obáváme ztráty soukromí, pošpinění svého dobrého jména, nevyžádané mediální pozornosti a problémů, které z toho všeho plynou pro naše blízké či naši firmu. Z materiálního hlediska se pak samozřejmě jedná o náklady, které se se soudy pojí. Kromě financí bezprostředně souvisejících se samotnou soudní pří jsou to také ušlý zisk, čas a energie, které se do uvažování promítají.

Existují rozdíly v přístupu k soudním řízením u nás a v zahraničí? Které jsou ty nejzásadnější?

Češi obecně nemají souzení v povaze a není zakořeněno ani v naší kultuře. Američané či obyvatelé zemí západní Evropy jsou mnohem zvyklejší bít se za svá práva a nenechat si nic líbit. K neochotě se soudit současně přispívá mnohdy zdlouhavá a nejednotná rozhodovací praxe soudů a rovněž také situace, která vznikla v období těsně po transformaci a kterou se ještě zcela nepodařilo napravit. Zejména v hospodářské a legislativně-právní sféře se tehdy totiž vytvořil prostor pro velké množství nových závazkových vztahů s nemalým portfoliem vzájemných sporných či nevypořádaných nároků. Přičteme-li k tomuto stavu také fakt, že Češi nevěří v naprostou nezávislost soudnictví, vystává nám před očima obrázek nejlépe dokumentující zásadní rozdíly.

Finanční náročnost soudního řízení je obecná fráze. Kolik tedy opravdu musím zaplatit a za co konkrétně?

Nelze stanovit jednu pevnou částku, na které bychom mohli vše náležitě ukázat. Obecně se však do finanční stránky sporu promítají především soudní poplatky či poplatky za rozhodčí řízení, náklady právního zastoupení, náklady na pořízení znaleckých posudků a mnohé další. Novela zákona o soudních poplatcích zvýšila sazbu poplatku za žalobu o peněžité plnění ze 4 na 5 procent z žalované částky, přičemž nově zavádí obecnou maximální výši soudního poplatku dva miliony korun (dříve 1.000.000,- Kč). Pokud však tato částka překročí 40.000.000,- Kč, bude soudní poplatek odpovídat součtu 2.000.000,- Kč a 1% z rozdílu žalované částky a 40.000.000,- Kč. Pokud žalovaná částka přesáhne 250 milionů Kč, je poplatek stanoven na maximálně 4.100.000,-Kč. To vše platí pouze pro jeden stupeň řízení. Služby advokátů také nejsou nejlevnější a jejich cena se řídí platnou vyhláškou, která ji specifikuje na základě počtu provedených právních úkonů a také výše pohledávky. Pro konkrétnější představu se náklady na soudní řízení v případě hodnoty sporu jeden milion korun vyšplhají přes 120 tisíc, při hodnotě sporu 10 milionů korun pak dokonce přes 700 tisíc. A to opět mluvíme jen o prvním stupni řízení, v případě druhého stupně se tyto částky téměř zdvojnásobují.

Kde lidé v České republice nejčastěji berou peníze na vedení soudních sporů?

Na toto téma si společnost ProcesInvest nechala vypracovat speciální průzkum, který mapuje situaci v českém prostředí. Na otázku „Jak byste financovali případný soudní spor?“ přes 30 % respondentů odpovědělo, že ze svých úspor. O něco menší skupina lidí by hledala finanční zdroje u svých známých či rodiny a ještě menší počet dotazovaných, zhruba 10 %, by volilo jako možnost úvěr či půjčku. Podle odpovědí však velkou roli hrála míra jistoty vítězství. Do půjčky by respondenti většinou šli jen ve chvíli, kdy by byla tato míra jistoty vysoká. Pořád ale platí, že ve chvíli, kdy spor nevyhrají, jsou vynaložené peníze nenávratně pryč. Proto je zde služba financování soudního řízení, kterou poskytuje společnost ProcesInvest. Nese veškeré náklady a podíl z výnosu, odměnu, si bere pouze v případě kladného soudního rozhodnutí a dosažení plnění od protistrany.

V čem jim možnost financování soudních sporů může usnadnit situaci? A jaký je rozdíl mezi externím financováním a obyčejnou půjčkou?

Externí financování soudních sporů není úvěrem ani půjčkou. Jedná se o podnikatelskou investici, jejíž návratnost nastává v okamžiku dosažení výnosu. Jinými slovy, pokud nemáte prostředky na vedení soudního sporu, nemusíte si brát úvěr či půjčku, ale můžete využít tuto možnost. Vaší jistotou poté je, že nemusíte splácet půjčku ani úvěr. V případě neúspěchu totiž investor nese plné riziko nákladů a vy se nemusíte starat ani o částečnou úhradu vlastních vynaložených nákladů řízení, ani o částku, která by se musela uhradit protistraně na její náklady řízení. Pouze ve chvíli, kdy se podaří dosáhnout výnosu, náleží investorovi procentuální podíl z něj.

Jaký je pak rozdíl mezi externím financováním a běžnějším odkupem pohledávky?

Rozdíl je zásadní. V případě externího financování totiž pohledávka nadále zůstává ve vlastnictví klienta a ten se dále spolu s investorem snaží o její vymožení soudním řízením. Nedochází ani k přerušení spolupráce se stávajícím advokátem klienta, kterého si zvolil. Ten naopak stále pokračuje ve své práci, koncipuje žalobu a vymýšlí strategii postupu ve sporu. Klient se tak na rozdíl od odkupu pohledávky nezbaví. Nemůže ji sice jednoduše uzavřít, ale předejde nevratnému prodeji aktiva za cenu, kterou nelze většinou v dané situaci objektivně posoudit. Nemusí se tedy pouštět do nuceného řešení z nouze se ziskem jen několika bezvýznamných procent z celkové částky. Což je zároveň ten nejmarkantnější rozdíl – v případě odkupu pohledávky získá klient pouze několik procent z celkového nároku, v případě využití služeb ProcesInvest, resp. financování soudního řízení, může získat mezi 80-60 % žalovaného nároku.

Řekněme, že se mi podařilo s pomocí financování vyhrát soud. Co se však stane v případě, že dlužník nebude mít prostředky na uhrazení mé pohledávky?

To je další výhodou externího financování soudních sporů. Firma, která tuto službu poskytuje, nese po celou dobu trvání soudního sporu veškerá rizika s ním spojená. Případný neúspěch ve sporu zůstává rizikem firmy a klient nenese riziko ani částečné úhrady vynaložených nákladů řízení ani za vlastní žalobu, ani za náklady, které by musel uhradit protistraně.

Jak se k této službě externího financování soudních sporů přistupuje v zahraničí?

Nejrozsáhlejší a nejhlubší zkušenosti mám osobně z Německa a také jsem dlouhodobě spolupracoval s německou klientelou. Zde jsou náklady na soudní řízení obdobné, ne-li vyšší než v České republice. Lidé si však zcela běžně zvykli využívat služby, které jim pomáhají vymáhat jejich oprávněné nároky, včetně externího financování soudních sporů. V Německu je tato služba rozšířena a chápána jako normální finanční produkt, podobně jako například leasing či pojištění, který v dané situaci specificky pomáhá a následně se za jeho úspěšné využití zaplatí. Lidé se tak mohou vyhnout úvěrům a půjčkám a advokáti na druhé straně získávají klienty, kteří by s nimi v důsledku své původní finanční situace spolupracovat nemohli.

Lze tímto způsobem financovat také zahraniční spory?

Ano, lze. Po vstupu České republiky do Evropské unie se ještě zintenzivňují obchodní a hospodářské vazby s ostatními členskými státy i jinými subjekty v jejím rámci. Etablované společnosti v zahraničí mají ustálené smluvní i obchodní zvyklosti a ani silný český subjekt vybavený vlastními právníky není často schopen unést riziko nákladů zahraničního sporu. Proto společnost ProcesInvest nabízí také možnost financování sporu v zahraničí za odborné pomoci místního právního zastoupení, které může eventuálně zprostředkovat. Toto právní zastoupení může na základě své mezinárodní zkušenosti komunikovat při sledování sporu přímo se zástupcem v zahraničí, což je pro jednotlivce či firmu neocenitelná služba.

Jaké jsou podmínky externího financování a jak přesně probíhá?

Společnost ProcesInvest přijímá k financování případy, kdy oprávněné nároky vůči dlužníkům nebo jinak odpovědným osobám činí minimálně 500 tisíc korun, případně 25 tisíc eur. Každý případ je podroben pečlivé analýze. Ještě před tím, než dojde k posouzení případu z právního hlediska, je nutné prověřit platební schopnost žalovaného. Vyhraný proces se totiž vyplatí právě tehdy, pokud je žalovaný schopen také zaplatit. Ve druhém kroku se nárok prověřuje z hlediska jeho prosaditelnosti . Jednotlivé skutečnosti, na nichž je nárok založen, musí být v příčinné souvislosti s jeho vznikem. Důležitá je také důvěryhodnost a pravdomluvnost žalobce. Vyhodnocování právních otázek pak vždy probíhá ve vícestupňovém řízení. Toto odborné vyhodnocení současně slouží i jako pověstný lakmusový papírek, který jasně ukáže, zda se má cenu do sporu pouštět.

Tiskové oddělení Dům financí