Zadluženost českého státu
štítky Osobní finance Politika čtení na 3 minuty
I přesto, že za sebou máme dva roky nejlepšího růstu, kdy naše ekonomika roste tempem přes šest procent, zadluženost země stoupá. Státní dluh České republiky narostl během prvních devíti měsíců letošního roku zhruba o 40 miliard korun. Momentálně se dluh pohybuje nad hranicí 842 miliard, což znamená, že na každého občana České republiky připadá dluh ve výši přibližně 84000 korun. I příští rok by státní dluh měl vzrůst zhruba o 120 miliard. Proč se stát neustále zadlužuje a jak státní dluh vzniká?
První státní dluhopisy se objevily již v renesanční Itálii ve 13.století. V historii byl státní dluh většinou spojován s válkou. V současné době je tomu ale jinak. Samozřejmě jsou země, kde se vedou války a státní dluh těchto zemí není vůči nim imunní a narůstá, ale my mezi tyto země naštěstí nepatříme. Na druhou stranu máme jiný problém, kterým jsou sociální, zdravotní a důchodové systémy, které jsou do té míry štědré, že náklady na ně zatěžují státní pokladnu, a ta není schopna vykompenzovat tyto náklady dostatečně vysokými příjmy.
Je otázkou, do jaké míry je zadlužení škodlivé a jaká výše zadlužení je ještě přijatelná. Nemá smysl, aby se zadlužení démonizovalo, vždycky je podstatné, na co se zadlužujeme, proč se zadlužujeme a jestli se zadlužujeme dobrovolně, nebo jestli se nacházíme v takové situaci, kdy se vlastně zadlužovat musíme. Jestliže existují v jednom období tendence, kdy se dluh zvyšuje, v jiném období by měla existovat samozřejmě tendence, kdy se bude vytvářet přebytek a část toho dluhu umořovat.
Jak si náš stát stojí v rámci EU? Náš veřejný dluh i náš deficit se vyskytují na průměru Evropské unie nebo i na nižší úrovni, v tom tedy problém není. Problém je v tom, že po letech nejvyššího hospodářského růstu v České republice je ostudou mít tak velký deficit. A to, co nám chybí, je vůle šetřit. Pokud se naučíme šetřit, pokud naše ministerstva začnou šetřit, pak v horizontu několika let můžeme udělat velký pokrok.
Jedno kritérium EU se týká ročního deficitu. Ten by měl být pod tři procenta hrubého domácího produktu, druhé kritérium se týká celkového dluhu, který by měl být pod šedesát procent. A toto kritérium Česká republika bohatě splňuje, jelikož máme veřejný dluh lehce nad třiceti procenty, což znamená, že máme polovinu toho, co po nás maastrichtské kritérium požaduje. Náš problém tedy opravdu není ve výši veřejného dluhu, je v trendu jeho vývoje, protože náš veřejný dluh nemá snahu klesat, ale v poměru k HDP spíše narůstá. Nevykazuje tedy klesající tendenci, nevykazuje ji ani v době, kdy dosahujeme rekordně vysokého růstu HDP. Pokud by HDP přestal tak rychle růst, k čemuž dříve či později dojde, poměr dluhu k HDP začne rychle narůstat, a situace se začne rychle zhoršovat. Rezerva tu zatím určitě je.
V tuto chvíli je spíše problémem fiskální ukazatel, tedy schodek veřejných rozpočtů, který má být pod třemi procenty. Tempo růstu zadlužování domácího produktu je děsivé: 3,62 %. Je to tak celkově 5. nejhorší výsledek v rámci celé EU. To je pro nás jedna z největších výzev ve chvíli, kdy stále aspirujeme na to, abychom přijali společnou evropskou měnu.
Česká republika je zatím celkem respektovaný a důvěryhodný dlužník s velmi nízkým rizikem a na domácím trhu je stát schopen celkem úspěšně prodávat dluhopisy. Důležité jsou i úvahy o tom, jak se dívají na zadlužení země zahraniční investoři. Protože pokud by zahraniční investoři dospěli k tomu, že náš zahraniční dluh je v ohrožení, projevilo by se to na vyšších úrokových sazbách, které bychom museli platit v případě, že si chceme na zahraničních trzích půjčit. Z tohoto ohledu máme v poslední době spíše dobré zprávy, protože významná ratingová agentura Standard&Poors zlepšila hodnocení kvality českého zahraničního dluhu. Dostali jsme se tak do skupiny A, což znamená, že máme šanci půjčovat si na mezinárodních trzích o něco levněji.
Problém zadlužování ČR je i v tom, že politici příliš neváhají se zvyšováním dluhu. Zadluží se i pro to, aby dostali do svého měšce více peněz a tím získali větší podporu u svých voličů. Jejich dlouhodobým cílem by však měla být snaha o nastolení systému, který by vedl ke zmenšení poměru mezi státním dluhem a velikostí HDP.
