Klíčové události očima investičních manažerů

Řecké volby – krok do neznáma se odkládá

Krok do neznáma v podobě krachu jednání s Řeckem se (alespoň) prozatím odkládá. Řečtí voliči dali těsně přednost možnosti pokračování jednání o evropské pomoci před opuštěním eura a pravděpodobnému přijetí vlastní měny, ekonomickým kolapsem a dalším okamžitým tvrdým poklesem životní úrovně.

„Proevropský výsledek voleb“ je však jen prvním krokem. Nezbytnou součástí musí být zformování akceschopné koaliční vlády, která by měla být představena už dnes odpoledne. Tu Nová demokracie, jako vítěz voleb, pravděpodobně sestaví s Pasokem. Toto uskupení fungovalo již v minulosti při dojednávání podmínek o poskytnutí první finanční pomoci a jednání by tak mohla jít rychle. Pro stabilnější pozici nově vzniklé vlády je také ještě ve hře třetí partner – Demokratická levice (DIMAR).

Motivací k rychlému postupu při sestavení vlády, pokračování jednání s „Trojkou“ (ECB-EK-IMF) a snaze o přijetí hlubších reforem mají v Řecku hned několik. Výrazný pokles daňových příjmů omezuje prostředky pro základní fungování státu, ohroženy jsou tak výplaty státních zaměstnanců, důchodů a dalších dávek či fungování zdravotnictví. V obavách před možným katastrofickým scénářem docházelo v minulých týdnech také k masivnímu odlivu depozit z řeckých bank. Ty jsou navíc silně podkapitalizované, bez možnosti využít v současné chvíli likvidních prostředků z ECB z důvodu neplnění kapitálové přiměřenosti a nekvalitního kolaterálu a obracejí se tak na svou národní centrální banku. Řecký bankovní sektor je tak vedle politické scény dalším nestabilním prvkem strašícím finanční trhy.

Výsledek řeckých voleb žádný zásadní zvrat nepřináší, svým způsobem naopak prodlužuje období nejistoty a dohadů o podmínkách externí pomoci, bez které se Řecko nyní absolutně neobejde. Tím nejdůležitějším bodem bude, zda se řecká strana v následujících dnech stane rovnocenným a spolehlivým partnerem k jednání.

Jan Schiller,

Conseq Investment Management, a. s.

Česko se už Západu nepřibližuje, zato má však druhý nejmenší dluh v Evropě

Hlavní cíl, přibližování Česka k Západu, který si Česko vytklo v devadesátých letech, se v posledních letech nedaří naplnit. Tento trend se zastavil už v roce 2009. Podle analýzy Českého statistického úřadu však přesto Česku „řecká cesta“ nehrozí. Celkové zadlužení má totiž zatím druhé nejnižší v EU. Prognózy do budoucnosti však nejsou dobré, a to zejména kvůli obrovské zátěži, kterou bude pro státní rozpočet stárnutí populace.

V současnosti tolik sledovaný ukazatel zadluženosti veřejných financí se počítá jako poměr vládního dluhu vyjádřený k hrubému domácímu produktu. Pokud chce země dosáhnout toho, aby si mohla na finančních trzích půjčovat za přijatelný úrok, měla by mít tento ukazatel na rozumné úrovni. Ona „rozumná úroveň“ je však relativní a značně závislá na aktuální náladě finančních trhů. Podle Maastrichtských kritérií by tento poměr neměl překročit 60 %. Dosáhnout toho lze dvěma cestami – snižováním deficitů státního rozpočtu s cílem dosáhnout vyrovnaného až přebytkového hospodaření anebo vyššími tempy růstu HDP.

Česká republika je na tom ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi stále velice dobře, byť se její hrubá zadluženost zvýšila z necelých 18 % v roce 2000 na 41,2 % v roce 2011. Velkou výzvu pro státní rozpočet ale představuje stárnutí populace. Penzijní reformu, kterou spustila současná vláda, aby této výzvě čelila, považujeme za krok správným směrem. Její parametry odpovídají tomu, že se jedná o politický kompromis – prostředků vyvedených z veřejného systému by mělo být více.

Systém průběžného financování již není dlouhodobě udržitelný a je nutné, aby o tom představitelé politické scény občany i nadále srozumitelně informovali a vysvětlovali možná řešení. Bez celospolečenské shody totiž hrozí, že následující vláda shodí prosazenou reformu ze stolu. Důchodová reforma je běh na dlouhou trať a změny ve financování důchodového systému se projeví až s odstupem mnoha let. Není proto možné, aby podléhala neustálým změnám s tím, jak se střídají různé vlády. Varovný příklad ukazují okolní země (Maďarsko, Slovensko a další), kde se právě toto děje.

Pro toho, kdo se takového vývoje obává i u nás, existují další možnosti – ať už standardní podílové fondy či reformované penzijní fondy v rámci třetího pilíře důchodové reformy. Každopádně malou část pravidelného příjmu bychom si na stáří měli začít odkládat stranou všichni. Stát prostě v budoucnu nebude mít na to, aby se o všechny postaral v plném rozsahu.

David Kufa,

Conseq Investment Management, a. s.

Tiskové oddělení Dům financí