Příplatek za práci přesčas se v Česku a ostatních zemích EU liší
štítky Právo Zaměstnání čtení na 3 minuty
V některých naléhavých případech potřebuje zaměstnavatel, aby zaměstnanec pracoval déle, než činí zákonem stanovená týdenní pracovní doba (v Česku je to 40 hodin), tedy aby zůstal v zaměstnání přesčas. Práce přesčas je ale pro zaměstnavatele dražší. Kolik stojí českého zaměstnavatele a jak je to v jiných zemích Evropské unie? Jsou mezi jednotlivými zeměmi rozdíly v limitaci této práce a zákonné úpravě přesčasů? Dozvíte se v našem článku.
Co je považováno za práci přesčas?
Ve smyslu § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce je prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, a to nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. Těmto zaměstnancům však není možné práci přesčas nařídit.
Za práci přesčas se nepovažuje, když zaměstnanec napracovává prácí konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu své pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. Za práci přesčas rovněž nelže považovat, jestliže zaměstnanec na základě vlastní iniciativy a rozhodnutí (byť i s vědomím zaměstnavatele) setrvává na pracovišti déle, než činí jeho pracovní doba. A to i přes to, že by zde konal práci.
Kdy může zaměstnavatel nařídit práci přesčas
Dle ustanovení § 93 odst. 1 zákoníku práce práci je přesčas možné konat jen výjimečně. Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce i na dny pracovního klidu.
Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah může zaměstnavatel požadovat práci přesčas pouze na základě dohody se zaměstnancem. Tato dohoda může být písemná nebo ústní, přičemž není stanoven maximální limit této práce přesčas. Také zde však celkový počet hodin práce přesčas nesmí v průměru přesáhnout 8 hodin týdně. Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může být nejvýše 26 po sobě jdoucích týdnů. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Do počtu hodin nejvýše přípustné práce v tomto vyrovnávacím období se však nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas
Ve smyslu § 114 odst. 1 zákoníku práce za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (používá se zde termín dosažená mzda) a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas.
Příplatkem ke mzdě se vlastně oceňuje vyšší rozsah práce zaměstnance nad stanovenou týdenní pracovní dobu. V zákoníku práce je stanovena toliko spodní hranice příplatku, lze však smluvně domluvit nebo ve vnitřním předpisu stanovit vyšší procentní sazbu příplatku. Jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas, zaměstnanci příplatek nepřísluší a obdrží pouze dosaženou mzdu. Pokud však zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek za práci přesčas.
Žádný příplatek v Irsku a Španělsku
Nejvyšší zákonný příplatek za práci přesčas je v Lotyšsku (plných 100 %), naopak v Irsku a Španělsku není práce přesčas zákonem zvýhodněna příplatkem, výše příplatku je tak plně v rukou zaměstnavatelů a záleží pouze na nich, v jaké výši jej zaměstnanci pracujícímu přesčas poskytnou.
V deseti členských zemích EU je práce přesčas zákonem odměněna 50% příplatkem. V Česku je zákonem stanovený příplatek ve výši 25 % stejně vysoký jako u našich sousedů, v Německu a na Slovensku.
V jednotlivých zemích je maximální počet přesčasových hodin stanoven v zákoně různě (za rok, týdně, čtvrtletně). Práce přesčas není limitovaná v Dánsku, Velké Británii, Řecku a Irsku. Naopak nejméně přesčasových hodin je právní úpravou dovoleno zaměstnanci ve Španělsku (104 hodin za rok) a v Litvě (156 hodin za rok).
