Jak z dluhů? Možností je osobní bankrot

Osobní bankrot je upraven v insolvenčním zákoně. Obdobná možnost oddlužení funguje v mnoha vyspělých zemích světa (např. v USA, Velké Británii či Německu). Život během osobního bankrotu není jednoduchý. Dlužník však má naději, že při dodržení zákonných podmínek se za pět let zbaví svých dluhů a může začít od začátku. Psychicky se jedná o značnou úlevu. Pro věřitele je osobní bankrot v některých případech jedinou šancí, jak získat z dlužníka alespoň část z dlužné částky.

Kterých dluhů se nezbavíte?

Oddlužení formou osobního bankrotu je možné pouze pro všechny nezajištěné závazky. Zbavit se dluhu na hypotéce či leasingu (zajištěných závazků například nemovitostí) osobním bankrotem nelze. Při neplnění splátce totiž banka podá návrh na prodej dané nemovitosti. Pro věřitele u zajištěných závazků by byl osobní bankrot nevýhodný. Prodejem nemovitosti bývá dluh zpravidla uhrazen v plné výši. Osobní bankrot je tedy vhodnou formou pro řešení všech nashromážděných dluhů, jako jsou spotřebitelské úvěry, hotovostní úvěry či splátkové prodej.

Kdo povoluje osobní bankrot?

Nárok na osobní bankrot není automatický. Oddlužení formou osobního bankrotu musí povolit soud. Návrh na osobní bankrot musí být na soud podán písemně a musí obsahovat tyto náležitosti:

1. seznam majetku a seznam závazků
2. listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky
3. písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, že hodnota plnění bude nižší než 30 % jeho pohledávky
4. k návrhu musí připojit svůj podpis všichni spoludlužníci (např. manželka či ručitelé)

Osobní bankrot lze vyhlásit pouze na fyzickou osobu, která není podnikatelem a má více věřitelů. Při vyhlášení osobního bankrotu se všechny dluhy sečtou. Oddlužení lze u každého občana povolit pouze jednou za život.

Kdy nemá návrh naději na úspěch?

Soudy osobní bankrot nemusí povolit. V praxi soudy ze zákona nepovolují osobní bankrot (návrh na povolení osobního bankrotu je tedy zamítnut), jestliže:

1. byl na dlužníka již jednou osobní bankrot vyhlášen
2. dlužník sleduje nepoctivý záměr
3. dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný či nedbalý přístup dlužníka
4. nezajištění věřitelé by obdrželi méně než 30 % své pohledávky (výjimku tvoří případy, kdy věřitelé s osobním bankrotem sami souhlasí, v některých případech je pro věřitele obdržení např. 20 % dluhu během procesu osobního bankrotu lepší než nepovolení osobního bankrotu, kdy by nedostali třeba nic…).

Dalším velmi rozšířeným důvodem pro zamítnutí návrhu na osobní bankrot je nezaměstnanost dlužníka. V tomto případě se má za to, že dlužník nebude schopen uhradit alespoň 30 % svých dluhů.

Možnosti osobního bankrotu

Oddlužení formou osobního bankrotu podléhá přísné kontrole. Během oddlužení se v insolvenčním rejstříku vedou údaje o dlužníkovi. Insolvenční rejstřík je veden Ministerstvem spravedlnosti. Na proces oddlužení dohlíží insolvenční správce, který je ustanoven Ministerstvem spravedlnosti. V insolvenčním zákoně jsou uvedeny dva způsoby osobního bankrotu:

1. prodej veškerého majetku
2. život po dobu 5 let na životním minimu

V praxi je mnohem častější druhá varianta, protože dlužník zpravidla nemá již velký majetek. Dlužníkovi tak po dobu pěti let zůstává pouze nezabavitelné minimum. Dlužník je po dobu oddlužení povinen pracovat a nesmí se úmyslně vyhýbat práci, jinak mu hrozí konkurz. Veškeré dary či dědictví musí rovněž zpeněžit a uspokojit výtěžkem své nezajištěné věřitele. Veškeré důležité změny musí hlásit insolvenčnímu správci.

Nezabavitelné minimum má dvě složky. Pro rok 2010 jsou:

1. na osobu povinného (7 723 Kč)

Tato částka je součtem životního minima jednotlivce (3 126 Kč) a normativních nákladů na bydlení (4 597 Kč).

1. na každou osobu, které je povinen dlužník poskytovat výživné (1 287 Kč)

Splnění podmínek = zbavení všech dluhů

Když během procesu oddlužení splní dlužník řádně a včas všechny povinnosti stanovené insolvenčním správcem, tak je následně soudem vydáno usnesení, kde je soudem uvedeno, že je dlužník osvobozen od placení pohledá pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Když věřitelé obdrží méně než 30 % svých pohledávek, tak musí být prokázáno, že se tak nestalo v důsledku úmyslného zavinění dlužníka a že případný konkurz, který by na něj mohl být vyhlášen, by jeho nezajištěným věřitelům nezajistil vyšší plnění.

Pramen: Insolvenční zákon (č. 182/2006) v platném znění

Petr Gola