Branchmarking: Srovnávání výkonnosti s nejlepší praxí.
štítky Osobní finance Studium čtení na 2 minuty
Pojem benchmarking se začíná používat v 80. letech 20. století. K jeho popularitě přispěla především společnost Xerox Corporation, která ho poprvé použila v roce 1979 jako nástroj strategického managementu. Nejstručněji můžeme benchmarking vyjádřit jako srovnávání výkonnosti s nejlepší praxí.
Je to proces neustálého srovnávání a měření organizace oproti vůdčím firmám kdekoliv na světě. Hlavním cílem je získat informace, které organizaci pomohou přijmout a zrealizovat aktivity, které by vedly ke zlepšení vlastní výkonnosti. Benchmarking představuje jak neustálý proces měření systémů, postupů a produktů uvnitř organizace – interní benchmarking, ale též srovnávání se s konkurencí nebo jinými organizacemi, které jsou těmi nejúspěšnějšími ve svém oboru – konkurenční benchmarking.
Chápeme-li tedy benchmarking jako srovnávání, je zřejmé, že se může týkat jak samotných vynikajících výsledků, tak ale i procesů a postupů, které k dosažení těchto výsledků vedou. Neplatí domněnka, že dobře konkurovat je možné v té chvíli, kdy víme, co dělají konkurenti, a jsme schopni kopírovat jejich činnost. Benchmarking je spíše založen na principu „výhra-výhra“ a může mít na organizace mimořádný dopad. Pomáhá jim udržovat se ve stavu neustálé připravenosti k akci. Záměrem je stanovit takové cíle, aby organizace mohly nastartovat realistický proces zlepšování, a aby porozuměly změnám, které jsou k takovému zlepšování nutné. Konečné důsledky benchmarkingu se pak mohou odrazit např. v lepším rozhodování, které je založeno na kvalitnějších informacích, ve zvýšené spokojenosti zákazníků, v úsporách nákladů, apod. V konečném důsledku tedy zlepšení konkurenceschopnosti či konkurenční pozice organizace.
Má-li mít benchmarking co největší efekt v podnikání organizace, měl by být do ní „uveden shora“, tedy vrcholovým managementem. Přestože vrcholoví manažeři nemusí být zapojeni do všech jeho procesů, měli by uplatnit svou vůdčí roli v benchmarkingovém programu. Pravděpodobně nejobtížnějším aspektem benchmarkingové studie je rozhodnutí, s kým benchmarking provést. Je třeba identifikovat takové společnosti, které provádí požadovaný proces výjimečně dobrým způsobem. Díky České Společnosti pro Jakost se Česká republika od roku 2002 stala členem Global Benchmarking Network (GBN), mezinárodní sítě národních benchmarkingových organizací. GBN byla založena, aby podporovala a rozšiřovala sdílení zkušeností benchmarkingových center a další spolupráci. Benchmarking doposud není v České republice příliš využíván. Pro tento fakt existuje hned několik důvodů. Především zdejší podniky nemají takové znalosti o benchmarkingu, aby dokázaly této metody efektivně využít. Dále existují pochyby, zda by metoda, která je uplatňovaná především ve vyspělých zemích EU, byla vhodná i v našem prostředí. Benchmarking není pro společnosti jednorázovou akcí. Pro úspěch je třeba neustále sledovat ty nejlepší z nejlepších.
