Beyoncé, U2, The Rolling Stones a ostatní
štítky Cestování Osobnosti čtení na 3 minuty
Všichni je denně slyšíme v rádiu. Jejich písně vykreslují atmosféru našich oblíbených filmů nebo alespoň pomáhají prodat všemožné výrobky v reklamách. Je všeobecně známo, že hudebníci i lidé kolem nich vydělávají peníze, které si většina z nás ani nedokáže představit (například za licenční poplatek na píseň, která pak bude použita třeba do reklamy, se mnohdy platí až čtvrt milionu dolarů).
Avšak téma peněz a hudby je pro mnohé (obvykle jiné) hudebníky poněkud ošidné. Povstávají otázky, proč jedni dostávají za svou práci miliony dolarů a jiní, byť jejich práce není o nic horší, jsou rádi, že mají z čeho žít. Propastné rozdíly mezi těmi, kteří jsou v očích lidu úspěšní, a mezi těmi, které lid nezná, byly ale vždy.
Když se podíváme trochu do historie, můžeme pozorovat, že hudebníci neměli vždy na růžích ustláno. Možná trochu paradoxně byli podle tehdejších měřítek úspěšnější a tedy i bohatší ti, jejichž jména zná dnes jen hrstka hudebních historiků, zatímco ti, jejichž génius byl objeven až později, znají dnes všichni. Geniální Mozart, kterého dnes obdivuje celý svět, zemřel v poměrné chudobě a takřka v zapomnění. I tehdy šlo především o to získat přízeň lidu, která je, jak známo, vrtkavá. Ale ani ti nejúspěšnější nežili v královském přepychu dnešních slavných hudebníků. K slávě a bohatství dnešním hudebním prominentům ze všeho nejvíce pomohla ovšem média. Díky rádiovému přenosu a záznamu na gramofonové desky (a potom později na jiná média) mohli hudebníci vejít ve známost u nezměrného počtu lidí. Šikovní manažeři se postarali o marketing, takže riziko, že hvězda zapadne stejně rychle, jak vyšla, bylo minimalizováno.
Dnes úspěšný interpret či skupina připomíná mnohem více než velkou finanční korporaci, která zaměstnává množství ekonomů, stratégů a plánovačů, kteří jí vydělávají další a další peníze. Často jde hudba do pozadí, i když stále zůstává skvělá, ale chybí jí, řekněme, něco jako mladistvé nadšení. Pokud se podíváme na výdělky jednotlivých hudebníků podle www.forbes.com, tak nám jako nejúspěšnější za minulý rok vyjdou The Rolling Stones, kteří vydělali více než 150 milionů dolarů (avšak tento údaj je jen pro Spojené státy a Kanadu a není v něm započítán výdělek z reklam a jiných komerčních činností – takže skutečný obnos je mnohonásobně vyšší). Madonna si přišla na 96,8 milionů, Celine Dion na 85,2, Bon Jovi na 77,5 a Nickelback na 74,1 milionů dolarů. Tyto obnosy jsou závratné, a proto není proč se divit obdivovatelům, jež sní o tom, že jednoho dne budou jako oni.
Ovšem stejně jako ostatní sféry show businessu má i tato své stinné stránky. Nahrávací studio, pokud se rozhodne vytvořit novou hvězdu, si musí připravit až půl milionů dolarů, což je suma, kterou nikdo nechce rizikově investovat. Takže v důsledku to vypadá tak, že jsou produkovány tucty od sebe k nerozeznání „instančních hvězdiček“. V těchto případech hudba jako umění ustoupila hudbě jako průmyslovému odvětví. A jelikož tyto „instanční hvězdičky“ byly vytvořeny jen podle aktuálního vkusu široké veřejnosti, který je mnohdy proměnlivější než počasí, obvykle se stane, že takto vytvoření muzikanti za krátko „vyšumí.“ Tento jev samozřejmě nepřidá hudebnímu průmyslu na důvěryhodnosti, takže se stále častěji objevují nezávislí umělci, kteří dělají hudbu pro hudbu a peníze jsou pro ně jen odměnou. A právě tito nezávislí umělci, pokud si zachovají své ideály, jsou ti, kteří zachovávají dobrou pověst hudby.
