Bydlení v době Rakouska-Uherska
štítek Realitní trh čtení na 2 minuty
Problémy s bydlením řešili lidé snad v každé době. Pojďme se tedy společně podívat, jak tomu bylo za mládí našich prababiček a pradědečků. Rakousko-Uhersko existovalo v letech 1867 – 1918. V tomto období je vlna tzv.druhé průmyslové revoluce, která přinesla světu spoustu nových vynálezů a objevů – elektromotor (Tesla), letadlo (bratři Wrightové), hydroelektrárna, oblouková lampa (Jabločkov, Křižík), žárovka (Edison), telefon (Bell) atd.
Pojďme se ale blíže podívat na sociální rozvrstvení společnosti a na jejich způsob bydlení. Na špici pomyslné společenské hierarchie by byl panovník a šlechta. V čele Rakouska-Uherska stál až do roku 1916 císař František Josef I., který sídlil s celým dvorem ve Vídni. Většina šlechty měla honosné zámky a paláce a udržovala si několik desítek služebných. V té době bylo běžné, že se majetek nabýval výhodným sňatkem a dědictvím. Zámožnější šlechtici ještě většinou podnikali v zahraničním obchodu, čímž by dostatečně zajistili několik následujících generací (kdyby ovšem nepřišel rok 1948…).
Ve střední části společenské hierarchie se pohybovali měšťané. Ten, kdo se považoval za bohatšího měšťana, měl většinou ve městě nějaký podnik a sám bydlel v drahém bytě. V té době nebylo totiž zvykem, že by si bohatí měšťané udržovali v Praze a dalších velkých městech monarchie domy (většinou měli letní sídla někde na venkově), ale bydleli v luxusně zařízených bytech v lukrativní části města. V Praze tyto části byly Malá Strana, Staré Město, později Vinohrady a Žižkov. Také měli většinou 1 – 2 služebné, kteří s nimi v bytě bydleli a pomáhali paní s prací. Běžná měšťanská rodina měla v té době dvě až tři děti. Mezi základní vybavení tehdejšího bytu patřily kamna, na kterých se vařilo a kterými se vyhříval byt, díky kanalizaci byly i koupelny a WC, k osvětlení sloužily většinou petrolejové lampy (později u některých i elektřina, ale hromadná elektrifikace domácností se konala až v době první republiky) atd.
Největší je však spodní část společenské hierarchie, kde byli vesničané a chudina. I v dnešní době máme spoustu skanzenů, kde se můžeme sami přesvědčit, jak se dříve na vesnicích žilo. Rodina měla většinou 5 a více dětí, v domku se bydlelo ještě s rodiči jednoho z manželů. Průměrný vesnický domek měl dvě až tři obytné místnosti, černou kuchyni a malou chladnou místnost na uskladnění potravin. Některé domy měly ještě přilehlou stodolu, kde se skladovalo seno na zimu pro zvířata, a sušárnu na ovoce, byliny atd. Na venkově většinou lidé neměli peníze, proto se veškeré zařízení domu dědilo po několik generacích (akorát oblečení a ložní prádlo většinou měli nové – nevěsty si je šily do výbavy). Kanalizace a elektrika se na české vesnice zavedly až v polovině 20.století, proto se o hygienických podmínkách na vesnici za doby Rakouska-Uherska radši ani nevyjadřuji. Když se tedy závěrem zamyslíme nad tím, jak se žilo ani ne před 100 lety a jak se žije dnes, musíme uznat, že žijeme v takovém přepychu, o kterém se předchozím generacím nikdy ani nesnilo.
