Populační vývoj/problém
štítek Cestování čtení na 4 minuty
Populační problém je jeden ze základních globálních problémů, kterému čelí dnešní, ale především budoucí společnost. Počet obyvatel naši planety se neustále zvyšuje. První miliardy dosáhlo lidstvo v roce 1804, druhé v roce 1927 (po 123 letech), třetí v roce 1960 (po 23 letech), čtvrté již po 14 letech v roce 1974, páté v roce 1987 (po 13 letech) a šesté v roce 1999, to znamená po 12 letech.
Z těchto čísel lze snadno vypozorovat současný trend. Doba mezi nárůstem populace o další miliardu se snižuje, a proto není divu, že se hovoří o problému přelidnění a o katastrofických scénářích. Podle posledních prognóz má v roce 2015 Zemi obývat 7,1 až 7,8 mld. lidí, pro rok 2050 činí dolní mez odhadu 7,9 mld., střední 9,3 mld., horní 11,9 mld. lidí.
Ať už jsou prognózy jakkoli pesimistické, sociologové upozorňují na to, že i v rozvojových zemích, které jsou hlavní příčinou tak rapidního vzestupu světové populace v minulém století, klesá porodnost, a to o 45% za poslední tři dekády. Názorně to ukazují údaje o fertilitě čili porodnosti, což je průměrný počet dětí na 1 ženu: v 50.letech činila v rozvojových zemích 6,1, dnes je to „jen“ 3,5.
Vyspělé země a země transformujících se ekonomik mají opačný problém. Jsou totiž ve většině případů pod hranicí, která zajišťuje prostou reprodukci obyvatelstva. Tato hranice teoreticky činí 2,2 děti na jednu ženu; kdyby byla tato podmínka splněna, počet obyvatel by se ani nezvyšoval, ani neklesal. V celosvětovém měřítku má každá žena 2,7 potomka, ve vyspělém světě je toto číslo podstatně nižší. Nejhůř je na tom Evropa, kde na jednu ženu připadá 1,4 dítěte. Špatně jsou na tom i země, ve kterých rodiny s více dětmi patřily k tradici –kromě Bulharska a Ruska například i Španělsko. V některých částech Ruské federace nepřipadá na jednu rodinu ani jedno dítě. Zatímco situaci v Rusku je možné považovat za důsledek špatné životní úrovně větší části obyvatelstva, v rozvinutých tržních ekonomikách je důvod opačný. Úspěch a peníze se dostávají do popředí, ženy již také zastávají vysoké pozice a kariéra hraje v jejich životě stále důležitější roli. Pokud se tedy úspěšná žena rozhodne mít děti, je tu téměř 100% jistota, že to bude právě jedno dítě.
Rozvinutý svět čelí i dalšímu problému, a to stárnutí obyvatelstva. Podle demografů OSN bude v polovině tohoto století naši planetu obývat více lidí starších 60 let než mládeže do 15 let. Dnes patří na světě do věkové skupiny nad 60 let 629 mil.lidí, tedy každý desátý. Ovšem v roce 2050 to bude už každý pátý člověk, celkově asi 2 miliardy osob. Jaké jsou důvody tohoto problému? Odpověď je celkem jasná: rostoucí životní úroveň, lepší výživa a velmi kvalitní lékařská péče způsobují, že průměrný věk obyvatel naši planety se neustále zvyšuje. To vede k tomu, že počet starých lidí rychle narůstá. Tento trend není typický pouze ve vyspělých ekonomikách, ale je již patrný i v nejlidnatějších zemích světa – Číně a Indii. Z rozvinutých zemí se tento problém týká především Japonska, Itálie, Británie, Španělska (to má být podle prognóz v roce 2050 nejstarší zemí na světě vůbec) a také České republiky. Tato tendence vyvolává řadu naléhavých otázek. Poměrně častá je tato: Dokáže zbytek aktivní populace rostoucí počet starých lidí vůbec uživit? Odpověď na tuto otázku vůbec není jednoduchá. Již dnes je zřejmé, že dosavadní penzijní systém je neefektivní a je potřeba jej razantně změnit. Demografové vidí řešení v pozdějším odchodu do důchodu. Je však více než zřejmé, že toto opatření povede pouze ke zmírnění problému, ne však k jeho vyřešení.
Co se týče České republiky, ta vykazuje podobnou dimenzi jako je celosvětová. Podle prognóz ubude výrazně v tomto půl století obyvatel republiky a populace zároveň značně zestárne. Český statistický úřad zpracoval studii o vývoji o vývoji populace do roku 2020, ze kterého vyplývá, že počet obyvatel klesne do roku 2015 pod hranici 10 milionů, protože se bude rodit stále méně děti, i když počet žen v plodném věku bude značný. V roce 1995 se například narodilo ještě méně dětí než za extrémně nízké porodnosti během 1.světové války a absolutně nejméně od roku 1785, tedy od doby, kdy se počet narozených dětí začal statisticky sledovat. Populace bude podobně jako ve většině západoevropských zemí velmi stárnout. V roce 2020 bude například v republice téměř o 2/3 více obyvatel nad 60 let než mládeže do 19, na 2 osoby v produktivním věku bude připadat 1 důchodce. Do roku 2050 bychom se měli propracovat mezi desítku zemí s vůbec nejstarší populací a v této době bude v Česku žít o 1,8 mil. lidí méně než dnes, což nás řadí v tabulce úbytků na 13. místo na světě. Největší ztráta by měla čekat Rusko (41 mil.obyvatel) a Ukrajinu (20 mil.).
Co se týče porodností, i ta je nízká (v letech 2000–2005 činila 1,16 dítěte na ženu) a tento trend by měl pokračovat i nadále.
Je tedy více než zřejmé, že populačnímu problému musí být věnována značná pozornost. Jednotlivé země by mu měly přizpůsobit penzijní, sociální, zdravotní a vzdělávací politiky a snažit se o zmírnění jeho dopadu na společnost.
