České zdravotnictví: ekonomické souvislosti a mezinárodní srovnání

čtení na 3 minuty

foto: freeimages, ilustrační fotografie

Základním problémem českého zdravotnictví jsou nedostatečné výdaje, které zaostávají za možnostmi naší ekonomiky. Zatímco HDP se v roce 2006 zvýšil o 7,6 %, tak výdaje na zdravotnictví stouply o pouhá 4,2 % a jejich podíl na HDP se propadl pod kritickou hranici 7 %.

Podíl celkových i veřejných výdajů na zdravotnictví v ČR na HDP několik let klesá

veřejné výdaje celkové výdaje
2003 6,81 % 7,57 %
--- --- ---
2004 6,56 % 7,34 %
2005 6,39 % 7,20 %
2006 6,16 % 6,98 %

Problémem zůstává nespravedlnost v platbách zdravotního pojištění. Stát platí za děti, důchodce, nezaměstnané, tedy za 57 % obyvatel, kteří nikoliv vlastní vinou čerpají 80 % zdravotní péče, příspěvek ve výši pouhých 24 % příjmů zdravotních pojišťoven. V současnosti jde o částku 677 Kč/měsíc. Vláda rozhodla o tom, že tato platba nebude po dobu 2 let valorizována. Z vyspělých států Evropy vydává v porovnání s ČR na zdravotnictví nižší podíl svého HDP pouze Lucembursko. Průměr bývalých států EU – 15 je 9,3 % HDP, průměr současných 27 členských států EU je 8,7 % HDP. Není pravda, že by chudší státy automaticky vydávaly na zdravotnictví nižší podíl svého HDP. Rozdíly jsou způsobeny různou organizací zdravotnických služeb a různým způsobem jejich fi nancování.

Výdaje na zdravotnictví v některých státech tzv. východní Evropy (2004) Bosna a Hercegovina 9,3 % Slovinsko 8,7 % Maďarsko 8,4 % Chorvatsko 7,9 % Bulharsko 7,7 % Moldávie 7,5 % ČR 7,2 % Albánie 6,6 % Polsko 6,4 % Slovensko 5,8 % Ukrajina 5,8 % Rumunsko 5,7 %

Ze všech států OECD jsou nižší než v ČR výdaje na zdravotnictví vyjádřené jako podíl na HDP dané země pouze na Slovensku, v Polsku, v Mexiku a v Koreji. Trendem posledních let je nárůst přímých plateb obyvatel za úhradu zdravotní péče a naopak pokles plateb ze státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů. Kraje, které od roku 2003 převzaly správu bývalých okresních nemocnic, neplní své povinnosti zřizovatele. Zatímco u příspěvkové organizace musí zřizovatel svým příspěvkem zajišťovat její vyrovnaný rozpočet, tak na provoz akciové společnosti nemusí akcionář přispívat vůbec. Spolu s možností snížit zaměstnancům mzdy (opuštění státních tarifních tabulek) je právě snaha „vyvléknout se“ z povinnosti zřizovatele hlavní příčinou, proč kraje transformují nemocnice v akciové společnosti.

Extrémně neefektivní americké zdravotnictví, které spolyká 15,5 % obrovského hrubého domácího produktu Spojených států a přesto 48 milionů lidí v USA není kryto žádným zdravotním pojištěním, se zcela vymyká srovnání. Ve vyspělých evropských státech existují v zásadě dva modely fi nancování zdravotní péče:

Národní zdravotní služba (NZS)  – např. Skandinávie, Británie, Španělsko nebo Itálie.

Zdravotní pojišťovny (ZP)  – např. Německo, Francie, Rakousko, Belgie.

Národní zdravotní služba je většinou levnější než zdravotní pojišťovny. Daní za nižší výdaje na zdravotnictví v systémech s NZS bývají většinou delší čekací doby na plánované zákroky. Systém povinného pojištění u některé z několika zdravotních pojišťoven zvolila po listopadu 1989 i naše politická reprezentace. Tento systém funguje, i když nikoliv bez chyb, a neexistují tedy dostatečně závažné důvody pro jeho zásadní změnu.

Milan Kubek, zdroj:Tempus Medicorum

Martin Málek

Mohlo by vás také zajímat

Praktické

Reklama

Populární na Dům financí