2016: více ECB, méně FEDu
čtení na 2 minuty
Kvůli zmatení a nejistotě, co leden a únor mají znamenat, budeme mít letos pravděpodobně více ECB a méně FEDu, než se nás v prosinci snažily obě centrální banky přesvědčit. To je hlavní zpráva z právě zveřejněných zápisů z lednových zasedání oboucentrálních bank.
K žádným změnám v měnové politice samozřejmě nedošlo. To však nebylo překvapením vzhledem k tomu, že v lednu uplynul pouze měsíc od doby, co ECB zklamala trhy menším než očekáváným uvolněním, a rovněž měsíc od doby, co FED sebevědomě udělal tečku za krizí v podobě prvního zvýšení sazeb a nastínil na letošek další čtyři. Tak rychlé přehodnocení postoje by totiž zcela určitě na jejich kredibilitě nepřidalo, zejména pak na té FEDu.
Související
Ústup z „prosincových“ pozic má společného jmenovatele: finanční turbulence. Obě centrální banky se sice shodly, že mezi vývojem v reálné ekonomice a vývojem finančního trhu je (prozatím obtížně pochopitelný) hiát, když to první dobře odolává chaosu na tom druhém, shodly se však také na tom, že tržní turbulence nejistotu příštího vývoje výrazně zvyšují. Pokles cen ropy je sice v čistém pro ekonomiky pozitivem, nicméně centrálním bankám radost nedělá -vzhledem k tomu, že se zdá, že prosakuje do beztak nízkých (tržních dlouhodobých) inflačních očekávání.
Pro ECB, kde je inflace nižší, to je samozřejmě větší problém: proto také na zasedání zaznělo, že by „ECB měla jednat preventivně“ ještě než se rizika stanou skutečností a také – jakkoliv je to nyní předčasné – vzhledem k tristním výsledkům cílování inflace v posledních letech „uvažovat o omezeném období, kdy bude cíl přestřelovat“. Nejspíše od Němců zaznělo, že tento „pojistný“ přístup k měnové politice není jejich šálkem kávy, ukazuje se však, že v ECB je pluralita názorů, ve které se, pokud bydošlo k dostatečně negativnímu vývoji, najde možná i místo pro Friedmanovu helikoptéru.
Ani FED není z ropy úplně nadšen: v Americe je čistý efekt kvůli tomu, že se nedávno stala největším producentem ropy, menší než v Evropě, dlouhodobá inflační očekávání však i tam klesají ruka v ruce s ropou. Z (vůči dění ve světě) v roce 2015 poměrně nonšalalantního FEDu se stal počátkem roku 2016 znovu FED vůči dění venkuvnímavý. Přesvědčení, že se inflace díky sile americké ekonomiky vrátí ke 2%, v zápisu (tak jak v posledním roce a půl) samozřejmě stále je, dle zápisuvšak od prosince vlivem vývoje v externím prostředío něco zesláblo. Ačkoliv je zvýšení sazeb letos stále možné, pravděpodobnost, že FED letos „dodá“ v prosinci slibovaná čtyři utažení měnové politiky, dle mého poklesla.
