Deficit rozpočtu 2015 nižší, než se čekalo. Ale čí zásluhou?
čtení na 2 minuty
Když člověk poslouchá hodnocení rozpočtu z úst ministra financí, lehce může nabýt dojmu, že veřejné finance jsou v nejlepším stavu. Ministr financí si pochvaluje, že deficit rozpočtu je o 37 miliard nižší než plán, že „skvěle“ vybíral daně, a poklepává se po zádech za to, jak se mu podařilo snížit relativní zadlužení a „odšpuntovat ekonomiku“. Je namístě uvést věci do správné perspektivy.
Argument lepším výběrem hlavních daní je úsměvný – ministr financí na tiskové konferenci totiž jako důkaz nabídl, že se jich vybralo o 72 miliard víc, zapomněl však říct, že je to mnohem více odrazem silného růstu ekonomiky a zlepšování trhu práce než odrazem magicky zlepšené práce finanční správy. Netvrdíme, že na tomto „odšpuntování“ ekonomiky nemělo MF ČR zásluhu (expansivní fiskální politika ze samotné definice „odšpuntovává“), problémem je však jak cena, za jakou to bylo (rychle se zhoršující strukturální fiskální pozice), tak to, že na růst to mělo jenom parciální vliv. Vzpomeňme totiž, že rok 2015 se nesl ve znamení nízkých cen ropy, rostoucí důvěry, nad očekávání dobrého oživení v Eurozóně (1,5% růst HDP) a masivního přílivu peněz z EU.
Související
Zadruhé, plán ve výši 100 mld. byl od počátku – ať už úmyslně nebo ne – pesimisticky nadsazený. Po roce 2014, kdy rozpočet skončil s deficitem 78 mld., nebylo ani s ohledem na školkovné a levnější plenky proč čekat, že letošní rok bude o tolik horší. „Taktika“ podstřelování plánu není úplně nová (podobně to bylo v letech 2014 i 2013) a sama o sobě je neškodná. Neškodným však není fakt, že v dobách skoro pětiprocentního ekonomického růstu deficit (62,8 mld.) vůbec existuje a že se od roku 2013 znovu zhoršuje strukturální deficit rozpočtu. Zatímco za Miroslava Kalouska tento deficit očištěný o vliv ekonomického cyklu a jednorázové fiskální operacevy mizel (z -4% potenciálního HDP v roce 2010 se dostal na 0% v roce 2013), v letošním roce je znovu záporný (-2%) .
Slova A.Babiše o tom, že ČR je na „počátku cesty k vyrovnanému rozpočtu“, tak ve světle shora uvedeného vnímám toliko jako poslední slabou ozvěnu úmyslu řídit stát jako firmu. V dalších dvou letech je už neuslyšíme – vzhledem k tomu, že se blíží volby (2017) a že vábení negativních výnosů bude velké, domnívám se, že české veřejné finance půjdou v nejbližších 2 letech přesně opačným směrem. Desetiprocentní růst, při kterém bychom se snad k vyrovnanému rozpočtu dostali, zde totiž nejspíš nebude.
