Makroekonomická mozaika uplynulého týdne: Česká ekonomika není bez mráčků, bouřky se však nebojme
čtení na 3 minuty
Poslední sada zveřejněných makroekonomických dat pro Českou republiku z přelomu minulého a právě začínajícího týdne začíná naplňovat naše dříve indikovaná očekávání, že blankytně jasná obloha nad českou ekonomikou se začíná mírně kabonit. Mráčky, které se na ní objevují, mají však zatím naštěstí velmi daleko k bouřce, takže krátkodobá předpověď zatím zůstává velmi příznivá. Ale mějme se na pozoru a možná si připravme i deštník, abychom nezmokli.
Do skupiny spolehlivých pozitivních přispěvatelů a silných stránek české ekonomiky nadále patří zahraniční obchod, který v říjnu skončil s výrazným přebytkem 13,3 mld. Kč. Nicméně již pohled očištěný od jednorázových a těžko v brzké době opakovatelných transakcí nemusí takovéto nadšení vzbuzovat. Na straně dovozu sehrávají pozitivní roli ceny strategických surovin (jež nemusejí být tato příznivé věčně) ; příspěvek vývozu automobilů tentokrát nedosáhl obvyklých hodnot. Starosti začíná působit výpadek v oblasti chemického průmyslu, což je patrné též v paralelně zveřejněném údaji o průmyslové výrobě (viz příští odstavec). Podtrženo sečteno, obchodní přebytek za deset měsíců roku 2015 ve výši 137,8 mld. Kč při v zásadě rovnoměrném tempu vývoje vývozu i dovozu by neměl vzbuzovat vážné obavy; naopak. Podcenění některých dílčích indicií na úrovni jednotlivých položek tvůrci hospodářské politiky a puštění jich ze zřetele by se však nemuselo vyplatit.
Související
Druhou jistotou se ukázal být průmysl, který zažívá letos hvězdný rok. V říjnu přidal 3,8 % meziročně a nadále roste objem nově vytvořených zakázek rychleji, než aktuální výkonnost, což dává příznivý výhled minimálně do krátkodobého budoucna; nové zakázky tentokrát meziročně vzrostly o 6,5 %. Sada tradičních opor se oproti minulým měsícům nezměnila a byla tvořena automobilovým průmyslem, gumárenstvím a plastikářstvím a elektrotechnikou. Hovoříme-li o tradičních oporách, nelze pominout dvě, které v posledních měsících díky neobnoveným výpadkům selhávají do té míry, že vyvolávají makroekonomický registrovatelný dopad. Pokud několik měsíců po sobě meziročně klesá chemický průmysl i energetika dvoucifernými tempy, nelze se tomu divit. Obě odvětví tak ubírají průmyslu na ještě příznivější výkonnosti. V obou případech je pak žádoucí učinit snad i hospodářsko-politická opatření k obnově jejich výkonnosti.
Mírně zataženo začíná být nad stavebnictvím, což se statně čekalo. Inženýrské stavitelství bylo po většinu roku pod vlivem zlaté žíly zajišťované bezprecedentním přílivem fondů EU a pozemní stavitelství opírající se o daleko cykličtější a tržnější faktory zkrátka nemá aktuální potřebu raketově růst. Stavební výroba vykázala po deseti měsících meziroční pokles, který činil poměrně mírných 1,3 %. Celoroční výsledek za rok 2015 bude stále výborný. V roce 2016 se v oblasti inženýrského stavitelství rozhodně nebude jednat o skokový pokles, neboť dozvuk vyčerpání prostředků EU z období 2007–2013 bude patrný i napřesrok, byť ne tak intenzivně. A zřejmě vzroste poptávka po výkonech pozemního stavitelství, byť patrně ne raketově. Stavebnictví by se mělo stát v příštím roce vnitřně homogenějším sektorem se slušnými růstovými vyhlídkami, jež však zřejmě nebudou dvouciferné.
Maloobchodní tržby vzrostly v říjnu o výrazných 5,6 % meziročně, na čemž se podílely téměř rovnoměrně všechny složky spotřebitelského koše. Říjen tak ukázal, že se možná posiluje role domácí poptávky na celkovém růstu a že by tomu tak mohlo být i nadále, neboť průměrná mzda ve třetím čtvrtletí vykázala utěšený růst a reálně se zvýšila o 3,4 %; v nominálním vyjádření dosáhla na 26.072 Kč. Tento růst se týkal v přibližně stejném rozsahu podnikatelské i veřejné sféry. Mzdový růst za první tři letošní čtvrtletí dosáhl pak slušných 2,80 %.
