Portugalsko náhradním hrobařem eurozóny místo Řecka nebude

Portugalsko náhradním hrobařem eurozóny místo Řecka nebude

Na konci března budou ministři financí eurozóny jednat v Kodani o budoucí podobě pomoci předluženým zemím z jihu Evropy. Konkrétně se bude mluvit o objemu finančních prostředků, který bude k dispozici zemím v problémech. Zaznívají komentáře, že by se měly spojit dočasný Evropský fond finanční stability (EFSF) a Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Jejich propojení by přineslo potenciální objem pomoci ve výši téměř 700 miliard eur.

Zvyšování palebné síly tzv. eurovalu je na místě. Zdá se, že finanční trhy testují další z jihoevropských zemí v její ochotě k fiskálním škrtům. Tentokrát je to Portugalsko. Situace je však v tomto případě odlišná. I když výše státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu loni přesáhla hranici 100 % a jeho ekonomika je již od konce roku 2010 v recesi, je na tom Portugalsko z pohledu zadlužení veřejných financí podstatně lépe než Řecko. Tamní ekonomika má větší potenciál, neboť je více průmyslově orientovaná a má také vyšší podíl exportu na hrubém domácím produktu.

Dalším argumentem je to, že jsme celým kolotočem katastrofických scénářů a komentářů již jednou prošli a do jisté míry si na něj zvykli. V případě, že by se začalo spekulovat o eventuálním odpisu také portugalského státního dluhu, nebyla by už reakce finančních trhů tak silná jako v případě Řecka.

Portugalská vláda se momentálně financuje na dluhopisových trzích velmi draze (výnos desetiletého státního dluhopisu se pohybuje nad 11 %). Tak vysoké výnosy nejsou dlouhodobě udržitelné a dříve nebo později by položily každou zemi. Portugalci však mají přístup k evropským záchranným fondům, což jim dává čas na to, aby složili reparát, tj. aby dali do pořádku své veřejné finance. Předpokládáme, že se poučí z předchozího vývoje a budou snižovat své zadlužení. Existuje zde riziko určitého morálního hazardu díky řeckému precedentu. Řada Portugalců si jistě může klást otázku, proč Řekům byly dluhy odpuštěny a jim ne. Bude však na věřitelích a v neposlední řadě na eurozóně, aby nedovolili další otevření Pandořiny skříňky a razantně se vůči podobným snahám vymezili.

Z pohledu eurozóny jako celku jsou naštěstí obě země, co se týče ekonomického významu, malé a enormní růst výnosů jejich dluhopisů a s ním spojené problémy s udržitelností státního financování na ni nemá fatální dopad. Potenciální hrozbou jsou spíše velké ekonomiky jako Španělsko, kterému se v současnosti nedaří plnit plánované úspory a překračuje předem stanovený schodek rozpočtu.

David Kufa, Conseq Investment Management, a. s.

Výsledky průzkumu: Na důchod si nespoří celá pětina Čechů

Podle nedávného průzkumu si pětina pracujících Čechů nespoří na důchod. Ti, kteří si peníze na stáří stranou dávají, nejvíce využívají penzijního připojištění (zhruba dvě třetiny). Naprostá většina Čechů (95 procent) si ale chce v budoucnosti na důchod spořit stejně a nebo dokonce ještě více než doposud.

To je vzhledem k nemožnosti spolehnout se ve stáří pouze na peníze získané od státu určitě rozumné. Je však třeba zvážit, jak vysokou částku bychom si měli pravidelně odkládat a také jaký způsob uložení zvolit. Příliš malé pravidelné částky ukládané do nevhodného produktu mohou totiž přinést zklamání z toho, že celková naspořená suma nebude dostatečná.

Přitom propočítat si, kolik budu potřebovat, abych si ve stáří zvýšil životní úroveň nad důchod získaný od státu, není příliš složité. S plánováním může pomoci také finanční poradce. Nejčastěji si lidé spoří do penzijních fondů kolem čtyř stovek měsíčně. Pokud si tedy budu odkládat dvacet let 400 korun měsíčně do produktu, který mi ponese v průměru 4 % ročně, dostanu se na konci ke 146 000 korun, což mi k důchodu mnoho nepřidá. Pokud bych si dával do stejného produktu pravidelně 5 500, budu mít na konci dva miliony. Při zvolení dynamičtějšího produktu, který může přinést např. 9 % ročně, by k dosažení dvou milionů stačila pravidelná částka 3 300 korun. Obecně lze doporučit, aby si lidé odkládali stranou 15 až 20 % čistého příjmu. Z průměrného platu to činí 3 000 až 4 000 korun měsíčně.

Důležitá je také volba správného způsobu uložení úspor. Kromě nejvíce využívaného penzijního připojištění či stavebního spoření lze využít také otevřených podílových fondů. Ty kromě většinou vyššího výnosu v dlouhém období přinášejí také možnost s penězi libovolně nakládat jak v průběhu spoření, tak i po jeho skončení.

David Kufa, Conseq Investment Management, a. s.

Tiskové oddělení Dům financí