Vzpomínka na Miloslava Vlčka
štítek Politika čtení na 3 minuty
Bývalý předseda sněmovny Miloslav Vlček se do dějin české politiky nijak výrazně nezapsal a už asi ani nezapíše. Přišel však s nápadem, který by současná vláda rozpočtové odpovědnosti, jež s oblibou používá slovo transparentnost, mohla velmi snadno realizovat. Tím nápadem je jednotný plat.
Vlček měl zajímavých nápadů více, ale zřídka jim byla věnována pozornost, protože neměl právě dobré vztahy ani v mateřské sociální demokracii, natož pak v pravicových stranách. Často se o něm hovořilo jako o traktoristovi v čele sněmovny, protože měl výuční list traktorista mechanizátor. Ani jeho post předsedy dolní komory nebyl bez vad na kráse, protože existovala zvláštní dohoda, že kdyby musel použít některou z pravomocí, kterou předseda sněmovny má (např. pověřit někoho sestavením vlády), rezignuje.
Zajímavější však byl jeho postup při řízení byrokratického molochu jménem poslanecká sněmovna. Tento bývalý zástupce ekonoma Zemědělského družstva Ludmírov byl po svém nástupu do funkce v roce 2006 poněkud překvapen, že zaměstnanci sněmovny vlastně netuší, co mají dělat. Pracovní náplně v té době totiž neexistovaly. Vlček situaci změnil a jako první předseda sněmovny od listopadu 1989 tuto v jakékoli firmě zcela běžnou věc zavedl. „Snažil jsem se tohle zkostnatělé zařízení trochu rozchodit. Já jsem dělal zástupce ekonoma, takže mi bylo řízení podniku vždycky blízké,“ komentoval své působení Vlček v roce 2009 krátce po pádu Topolánkovy vlády.
Platy až na posledním místě
Vlček měl v době výkonu své funkce jedinečný talent hýbat svým poslaneckým kolegům žlučí. Vymýšlel věci jako postihování absencí na schůzích či dokonce pokutování sprostých slov. Z těchto návrhů se žádný neujal, protože sami poslanci by je museli chválit, do čehož se jim pochopitelně nechtělo – vidina srážky 30 procent platu za nechození na schůze zjevně nebyla příliš lákavá. Nicméně Vlček následně přišel se skutečnou peckou – jednotný plat. Nešlo o nic jiného než o jednu částku, kterou by dostávali přímo poslanci a nakládali by s ní podle svého uvážení.
Proti současné praxi by se jednalo o změnu velice zásadní, protože tabulkový plat poslance je sice kolem 60 tisíc měsíčně, ale k němu ještě patří náhrady. Určit skutečný příjem poslance nebo senátora tedy bývá nadlidský úkol, protože ve srovnání se složitostí systému poslaneckých náhrad bledne závistí i církevní právo. Náhrady jsou na telefon, asistenty, expertní posudky, dopravu a × dalších věcí. Zajímavý je například příspěvek na asistenty, protože jejich počet není omezen. V minulé sněmovně nebyli výjimkou poslanci, kteří měli asistentů třeba 20, přičemž každý z nich dostával jen pár stokorun.
Pro zaměstnance sněmovny to ovšem znamená uzavření smlouvy s každým takovým asistentem, což s sebou nese nezanedbatelné náklady. Všechny tyto problémy chtěl Vlček zrušit jednou jedinou částkou, kterou by poslanci brali jako kompletní příjem, z něhož by si všechno hradili. Oporu nenašel prakticky nikde, za což možná mohla i obava, že veřejnost by nemusela skutečnou výši poslaneckých platů přežít. Konečná částka nepadla, ale spekulovalo se i o údaji kolem 200 tisíc korun měsíčně, který zřejmě nebude výrazně nadhodnocený.
Smutná realita
Vlčkův návrh zmizel spolu s Vlčkem, který se vzdal všech funkcí v reakci na korupční aféru. Z veřejného dění se bývalý předseda sněmovny ztratil v letošním roce krátce před květnovými volbami. Po volbách nastoupil do Strakovy akademie tým Petra Nečase a začal s radikálními škrty. Objem mezd státních zaměstnanců má klesnout o 10 procent a objem představitelů státní moci o pět procent.
Vláda se také odhodlala k tomu, že konečně zdanila zmíněné poslanecké a senátorské náhrady. Podtrženo sečteno přijdou poslanci o pět procent základního platového výměru a jejich náhrady klesnou o výši daně, na neprůhledné struktuře poslaneckého či senátorského platu se nezmění ani ň. Proti prosté myšlence jednotného platu vypadají tato opatření dosti uboze, což je o to smutnější, že o Vlčkově návrhu od jeho odchodu nepadlo ani slovo.
