Daň ze slunečního svitu
štítek Daně čtení na 6 minut
Jde-li o to, jak naplnil nenasytné státní kasy, nezná kreativita politiků mezí. Například město Eseen poblíž německého Dortmundu po zavedení daně z plotů a barových stolků přišlo na vynikající způsob, jak zalátovat díry v městském rozpočtu – zdaní solária. Bohužel pokud jde o způsob, jak nezruinovat rozpočty rodinné, projevují politici katastrofální nedostatek důvtipu. Způsobů, jak zabránit zdražení elektřiny v příštím roce v důsledku solárního boomu, je totiž celá řada. Stačí jen chtít. A možná ani nebude nutné danit solária či samotné slunce.
K maléru došlo celkem snadno. Politici ve většině zemí světa se již plus mínus seznámili s principy, na nichž trh funguje, ale místo toho, aby se je naučili respektovat, rozhodli se je používat k dosažení svých leckdy dost pochybných cílů. Podpora obnovitelných zdrojů v ČR nebyla výjimkou, protože zákonodárci zkrátka správně usoudili – byvše mimochodem hnáni i evropskými závazky -, že jelikož by se solární panely a podobné vymoženosti na trhu neuchytily ani omylem, je třeba je zvýhodnit. Přímé dotace už zvolna vycházejí z módy, a tak se přijala úprava, že takto vzniklou elektřinu od výrobců prostě distribuční společnosti budou muset vykupovat za cenu, kterou stanoví Energetický regulační úřad (ERÚ), a takto vzniklé náklady zkrátka rozpočítají mezi spotřebitele. Aby to ERÚ neměl tak snadné, vzešla z iniciativy poslanců ČSSD a KSČM právní úprava, která znemožňovala snížit výkupní cenu o více než pět procent ročně. Vznikla tím investice snů, sen všech spekulantů a geniální obchodní příležitost – pokud ještě někdo zná podnikatelský sektor, v němž by výnosy byly garantovány po dobu 15 let a pro nová zařízení by klesaly jen o pět procent p. a., nechť zvedne ruku. Pokud bychom šli za všemi politickými stranami a zjišťovali, kdo za tento vývoj nese odpovědnost, zjistili bychom, že si všechny politické strany, které měly vliv v posledních pěti letech, mohou podat ruce. Levicová vláda ČSSD zákon v roce 2005 zkonstruovala, pravicová vláda následující jej zase nechala ležet ladem, ačkoli bylo řadě lidí jasné, co se chystá. Zákon tedy zůstával ve svém neměnném stavu, který neumožňoval nižší výkupní ceny, ani kdyby obrazně řečeno padaly trakaře.
Každému co jeho jest
Intervencionisté dosáhli takovou měrou svého, že to zaskočilo i je samotné – zatímco instalovaný výkon solárních panelů k prvnímu lednu 2002 byl 0,01 MW, k prvnímu září letošního roku toto číslo dosáhlo neuvěřitelných 693,64 MW. V roce 2002 bylo na území ČR jedno zařízení na výrobu elektřiny ze slunce, dnes jich je hodně přes 10 000. Kromě samotné existence zákona, který křivil a křiví trh ve prospěch obnovitelných zdrojů, za tento neuvěřitelný boom může i samotné znění zákona. Konkrétně zmíněné ustanovení o pětiprocentním snižování, které zkrátka probíhá zcela bez ohledu na okolní dění. V okolním světě se však dělo mimo jiné to, že náklady na výrobu solárních panelů v důsledku efektivnějších a zcela nových výrobních metod radikálně poklesly. Jelikož ERÚ nemohl reagovat adekvátním snížením výkupních cen, doba návratnosti investice, která se v roce 2005 pohybovala kolem 15 let, klesla v současnosti na šest až sedm let. Garance výkupních cen je však stále patnáctiletá, takže za šest let má investor pořizovací náklady v kapse a pak už jen spokojeně bohatne. Ke změně zákona se odhodlala až vláda Jana Fischera, která schvalovacím procesem protlačila zákon (navzdory odporu některých poslancům ODS), který umožňuje výraznější snížení výkupní ceny, pokud doba návratnosti klesne pod 11 let. Nicméně tato úprava začne platit až pro zařízení spuštěná v příštím roce, aby nedošlo k právní retroaktivitě. Proto jsme nyní svědky závodu, kdo dokáže zapojit více panelů do konce roku. S tím souvisí i jeden velmi podstatný fakt – všechny spory o to, o kolik v příštím roce vzrostou ceny elektřiny, nejsou ničím jiným než hádkou, kdo má lepší křišťálovou kouli.
Dokud totiž nebudeme znát skutečný připojený výkon, nebudeme vědět, kolik elektřiny budou distribuční společnosti muset vykoupit a kolik peněz tedy budou muset rozúčtovat mezi spotřebitele. Prognózám o růstu cen elektřiny v příštím roce v současnosti není nutné věnovat pozornost.
Kvadratura čtverce
Jsou-li politici konfrontování s neradostnou realitou solárního boomu, tváří se, že řešení je v podstatě stejný intelektuální zápřah jako konstrukce perpetum mobile. Ve skutečnosti je řešení velmi prosté. Daně totiž dávno nejsou považovány jen za prostředek státu k zajištění vlastního chodu, ale hledíme na ně jako na úžasně rafinovaný nástroj k ovlivnění života všech zúčastněných – pokud se nám něco nelíbí, zdaníme to. Pokud je to naopak dle našeho soudu žádoucí, od daně to osvobodíme. Částečně se tím inspirovala i vláda, a proto přišla s něčím, co se ukrývá za tajuplnou frází „odvod ve výši 26 procent za výrobu elektřiny ze slunečního záření ze zařízení uvedených do provozu v letech 2009 a 2010“. Z čeho přesně to bude odvod, zatím nevíme. Podle všeho to ovšem bude daň z tržeb (jakákoli jiná by byla k ničemu, protože například zisk lze velmi snadno srazit na nulu a daně neplatit), což je opatření, které ekonomové, někteří novináři včetně autora tohoto článku a opozice ztělesněné ČSSD navrhují už několik měsíců. Podle vyjádření vlády je daň stanovena tak, abychom se dostali na původně zamýšlenou návratnost 15 let. Daň z tržeb je sice z právního hlediska unikátem a v pravdě legislativním skvostem, ale když už vláda rozpočtové odpovědnosti přišla s 50 procentní daní ze státního příspěvku na stavební spoření, neměla by nás daň z tržeb překvapit. Dále vláda vymyslela zvýšení poplatku za vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu. To je opatření celkem elegantní, protože jasně cílí na nesmyslné solární parky, které rostou po republice jako hřiby kolem Černobylu. Naopak zvýhodňuje elektrárny na střechách domů a podobných místech, kde podobné věci nikomu neškodí. „Třetím opatřením je zavedení darovací daně na emisní povolenky přidělené v letech 2011 a 2012 ze stanovené ceny jedné povolenky ve výši 385 Kč,“ řekl na tiskové konferenci premiér Petr Nečas. Toto opatření má své mouchy, ale jejich rozbor se objeví v některém z příštích článků, protože jde o poměrně složitý problém. Zajímavý je ovšem důraz na povolenky v letech 2011 a 2012. Pokud jde o povolenky na léta 2013–2020, upřesnil Petr Nečas, že budou prodány v aukcích. S takovým prodejem je však spojeno tolik problémů, že skutečně nelze říct, jak to vláda hodlá vymyslet. Ať tak či onak, růst cen proudu v příštím roce by podle vyjádření vlády neměl přesáhnout 5,5 procenta, protože distribuční společnosti už nebudou všechny náklady na výkup proudu účtovat koncovým spotřebitelům, ale část z nich uhradí stát. Uhradí je z výnosů z výše popsaných opatření a miliardu přidá ze státního rozpočtu. Člověk nemusí být zrovna matematický génius, aby mu došlo, že ona miliarda se bude muset buď vybrat na daních, nebo někde ušetřit. Jiná možnost není. Náklady tedy opět ponese daňový poplatník. K dovršení všeho zlého se začala bouřit Česká fotovoltaická asociace, že prý opatření navržená vládou nejsou fér. Jak moc je však fér, aby jedno odvětví mělo garantované a bezrizikové zisky na úkor všech ostatních, je přitom otázka, která je v celé kauze asi vůbec nejzajímavější.
