Obezita – Moderní hrozba
štítek Nakupování čtení na 3 minuty
Tloustneme, dokonce by se dalo říct, že nezadržitelně tloustneme. Mnozí odborníci právě ve spojitosti s moderním fenoménem tloustnutí hovoří o epidemii obezity a oprávněně varují před dalekosáhlými zdravotními i hospodářskými riziky. Že nejde o zanedbatelný problém, vyplývá i z předpovědi Světové zdravotnické organizace (WHO), podle které do roku 2015 bude na 700 milionů lidí obézních. To je obrovské číslo, obzvlášť když si uvědomíme, že obezita je (zatím) problémem západní civilizace; miliardy lidí v chudých oblastech světa trápí naopak hladomor.
Podle Wikipedie lze obezitu definovat jako stav, ve kterém přirozená energetická rezerva člověka, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. Nejčastěji se jako hlavní příčina obezity uvádí nadměrný příjem potravy v kombinaci se sedavým způsobem života, což jsou velmi příznačné jevy moderní společnosti. Vedle toho může obezitu také způsobit genetické vybavení člověka a také určité nemoci. Nejčastěji se jako pomocné měřítko na stanovení obezity používá tzv. BMI (Body Mass Index = cca Index tělesné hmoty), který vymyslel belgický statistik a anthropometr Adolphe Quetelet. Tento index je založen na tom, že celková váha člověka je vydělena jeho výškou na druhou a výsledné číslo ukáže, do které váhové kategorie člověk spadá. Jednotlivé kategorie:
- BMI menší než 18,5 – podváha
- BMI mezi 18,5 – 25 – ideální váha
- BMI 25 – 30 – nadváha
- BMI 30 – 35 – mírná obezita (někdy označovaná jako obezita I. stupně)
- BMI 35 – 40 – střední obezita (obezita II. stupně)
- BMI nad 40 – těžká obezita (obezita III. stupně)
Samozřejmě tento index není naprosto objektivní, lze jej spíše brát jen jako určité vodítko. Lékaři při stanovení obezity berou v potaz i rasu, svalovinu, věk, pohlaví a některé další faktory.
Tlustí lidé provázeli dějiny lidstva od samého začátku, avšak jejich vnímání ostatními lidmi nebylo vždy stejné. V dobách nejistotného příjmu potravy byli tlustí lidé symbolem zdraví, jistoty a také sexuální přitažlivosti (viz Věstonická Venuše). Také v pozdějších dobách byla obezita znakem určitého společenského postavení – vysoce postavení byli díky stálému přísunu potravin mnohem více obézní než obyčejný lid (dnes, podle statistických dat, je tomu spíše naopak). Vše bylo změněno nástupem moderní civilizace, kde se již takřka netrpí hladem a také již není nutná obrovská dřina k získání své obživy. Od té doby lidstvo postupně tloustlo. Ale co se týče příčin takové ohromné epidemie obezity, zůstává zatím předmětem sporů – např. ve Spojených státech, které v současnosti vévodí všem žebříčkům obezity, nastal skutečný rozmach této civilizační choroby až po roce 1980. Po druhé světové válce průměrná váha Američanů mírně stoupla, ale obézních bylo jen pár, avšak po již zmíněném roce 1980 začala míra obezity jít rapidně nahoru až se stala předmětem národního zájmu a obav. To platí více či méně i pro ostatní země. Podle všeho to vypadá, že moderní nezdravý způsob života se plně rozvinul až 35 let po skončení 2. světové války.
Vedle zdravotních důsledků má obezita i hospodářské důsledky. Například aerolinky spočítaly, že díky vyšší tělesné váze svých cestujících, utratily v roce 2000 o 275 milionů dolarů více. V roce 1998 bylo 10 % všech zdravotních výdajů v USA utraceno na léčbu obézních lidí (v absolutních číslech to představuje takřka 80 miliard dolarů). Také obézní lidé vykazují menší pracovní efektivitu a jsou náchylnější k nejrůznějším nemocem. To vše dokazuje, že obezita je skutečně vážná hrozba, která by se neměla brát na lehkou váhu.
