Rozpočet EU
štítek Politika čtení na 3 minuty
V roce 1957 podepsalo 6 evropských států – Německo, Francie, Itálie, Lucembursko, Belgie a Nizozemí tzv. Římské smlouvy, kterými bylo založeno Evropské hospodářské společenství (EHS), předchůdce dnešní Evropské unie. V těchto smlouvách byly mimo jiné zakotveny politiky EHS, o kterých dnes, po podpisu Maastrichtské smlouvy v roce 1991, mluvíme jako o politikách EU. Tyto politiky, stejně jako administrativní výdaje institucí Unie, jsou financovány společným rozpočtem EU.
Sestavování rozpočtu
Rozpočet EU je sestavován v souladu s následujícími základními principy:
-zásada jednotnosti rozpočtu: veškeré příjmy a výdaje Společenství jsou uvedeny v jednom dokumentu -zásada obecnosti (pravidlo vzájemného nepřidělování a nezapočítávání příjmů a výdajů) -zásada ročního rozpočtu: rozpočet je sestavován na období jednoho rozpočtového roku -zásada vyrovnanosti: položky příjmů a výdajů rozpočtu musí být v daném rozpočtovém roce vyrovnané, rozpočet nesmí být nikdy deficitní -zásada specifikace: každá položka musí mít přesné určené a musí být přidělena na specifický účel.
Na sestavování rozpočtu EU se podílejí tři hlavní evropské instituce – Komise, Rada EU a Evropský parlament. Do 1. července musí každý orgán předložit předběžný rozpočet pro své úkoly. Na základě těchto předběžných rozpočtů Komise vypracuje předběžný návrh rozpočtu EU a ten předloží do 1. září Radě EU, která jej v prvním čtení pozmění a tento pozměněný návrh postoupí do 5. října Evropskému parlamentu. Ten je oprávněn návrh pozměnit, avšak u některých tzv.obligatorních výdajových položek předkládá pouze návrhy na změny. Vysloví-li Evropský parlament souhlas, je rozpočet s konečnou platností schválen. V případě nesouhlasu se návrh vrátí Radě, která musí znovu rozhodnout. Změny provedené Evropským parlamentem může buď přijmout, odmítnout nebo opět změnit. Jestliže Rada se změnami EP nesouhlasí, jde návrh ke druhému čtení znovu do EP, který jej může akceptovat, nebo opětovně zkorigovat. Může jej ale také odmítnout a požádat o předložení nového návrhu. Celá procedura by potom začala od začátku. Do doby schválení nového rozpočtu by se hospodařilo podle tzv. systému dvanáctin, kdy je v jednom měsíci možné uskutečnit výdaje maximálně do výše jedné dvanáctiny rozpočtu předchozího rozpočtového roku nebo jedné dvanáctiny prostředků předpokládaných v návrhu připravovaného rozpočtu. Rozpočet EU je sestavován na 6 let, současný byl přijat v roce 2007 a vyprší roku 2013.
Příjmy společného rozpočtu EU
V počátečním období integračního procesu byly aktivity Společenství financovány z příspěvků jednotlivých zemí a jejich výše byla odvozována z výše HDP. Později se začala zvyšovat váha tzv. vlastních zdrojů rozpočtu. Vlastní zdroje tvoří následující složky: zemědělské dovozní dávky uvalené na zemědělské produkty z třetích států, příspěvky z podílu daně z přidané hodnoty a příspěvky členských států odvozeného od výše HNP.
Výdaje společného rozpočtu EU
Výdajová stránka společného rozpočtu je určena je krytí administrativních nákladů na činnost EU, na aktivity strukturálních fondů EU, na vědu a výzkum. Administrativní náklady se na celkových výdajích podílejí relativně nízkými 5,8 % při vědomí, že nejdůležitější instituce zaměstnávají přes 37 000 osob. Téměř 90 % výdajů je alokováno pro účely hospodářských, sociálních, kulturních a regionálních programů v členských i nečlenských zemích Unie. Největší výdajová položka souvisela a nadále souvisí s financováním společné zemědělské politiky (v roce 1998 představovala 44,6 %, v roce následujícím 42,2 %). V aktuálním rozpočtovém období 2007 – 2013 se zemědělský sektor podílí na výdajích v průměru 43 %. Váha zemědělství však bude postupně klesat, z 45,6 % v roce 2007 na přibližně 40 % na konci období. Z této částky směřuje převážná většina (34 %) na tzv. přímé platby zemědělcům a na opatření na zemědělských trzích (intervence apod.). Zbývajících cca 9 % pak slouží k podpoře rozvoje venkova. Druhou nejvýznamnější výdajovou položkou rozpočtu EU představují strukturální operace s podílem asi 36 %. Jejich podíl se zvýšil především na počátku 90. let, kdy byl v rámci snah o dobudování vnitřního trhu výrazně posílen důraz na dosažení hospodářské a sociální koheze, a jednak po rozšíření o deset nových členských států, v jehož důsledku došlo ke značnému rozšíření disparit mezi jednotlivými členskými státy a jejich regiony.
Česká republika celkově od 1. května 2004 do 30. června 2007 zaplatila do rozpočtu EU 94 mld. Kč (cca 3,1 mld. €) a získala 112,3 mld. Kč (tj. cca 3,8 mld. €). Kladné saldo čisté pozice tak dosahuje celkově 18,3 mld. Kč (cca 650 mil. €).
