Depp, Jolie, Cruise a jim podobní

Je zajímavé, že v historii nebyli vždy herci nějak obzvlášť vážení. Například ještě v 17. století by se slušný člověk (jako třeba švec) vedle herce v hospodě neposadil (stejně jako třeba vedle kata nebo chirurga). Divadlo bylo opovrhované, bylo obviňované z nemravnosti (to platí i o pozdně antických dobách) a z pouhého napodobování skutečnosti. Postupně byla tato paradigmata měněna až renesancí – tehdy se po velmi dlouhé době začínají objevovat dramata a stálé herecké společnosti. S rostoucím blahobytem společnosti rostla i potřeba lidí bavit se. Obliba všech forem divadla vzrůstala, herci se stali slavnými a majetnými. Na konci devatenáctého století se zdála být pozice divadel, oper a různých kabaretů neotřesitelná. Jenomže vše se mělo změnit. V roce 1895 uvedli bratři Lumiérové v Paříži do provozu svůj první kinematograf. A tím se zrodila i nová éra celosvětové zábavy. První filmy byly velmi jednoduché, to napovídá sám jejich název – Příjezd vlaku nebo Odchod z továrny. Byly to skutečně jen oživlé fotografie, které časem omrzely. Takže film se poté vydal stejnou cestou jako divadlo – vyprávěl příběhy. Nejprve se veškeré filmové dění odehrávalo v Evropě, ale poté se přestěhovalo i do Spojených států, kde začala skutečná zlatá éra filmu. Byl založen Hollywood. Rodily se první velké filmové osobnosti jako Charles Spenser Chaplin a jeho nesmrtelný tulák. Avšak i v těchto dobách ještě Hollywood nemohl konkurovat Broadwayi. Vše však změnil nástup zvuku, ten skutečně pomohl filmu k absolutnímu vítězství.

Dnes je situace naprosto odlišná. Natočit doopravdy výdělečný film přesto není pro každého (zatímco skutečně dobrou a čtenou knihu může napsat téměř každý). Nejvíce ze všech filmů vydělal Titanic z roku 1997, a to 1 845 034 000 dolarů, při rozpočtu 200 milionů dolarů. I když pokud přepočítáme výdělky ostatních filmů na dnešní dolary, tak nám jako vítěz vyjde Gone with the Wind (Sever proti Jihu) z roku 1939 s výdělkem 1 329 453 600 dolarů (tehdejších 198 676 459 dolarů; tento údaj je jen pro USA, kde Titanik vydělal „pouze“ 600 788 188 dolarů). Na tomto lze pozorovat, že udělat dobrý film není vůbec levné; a to je také největší kámen úrazu filmového průmyslu, protože velká studia nechtějí riskovat a točí většinou jen takové filmy, které budou mít zaručen úspěch u širokého publika (někteří taková díla nazývají trochu pejorativně jako brak či kýč). Taky kdo by se odvážil vydat miliony dolarů na film, který sice bude umělecky i intelektuálně na výši, ale na který se bude dívat jen hrstka nemajetných intelektuálů a umělců.

Dalším důležitým faktorem určujícím výdělečnost filmu je nějaká známá a hezká (nebo alespoň charismatická) tvář, která bude celý projekt zaštitovat. Obsazení filmové hvězdy do naprosto podřadného filmu z něj může udělat kasovní trhák. Od toho se odvíjejí i honoráře filmových herců. Tom Cruise ročně vydělává takřka 70 milionů dolarů, Johny Depp stejně jako Tom Hanks 30 milionů a např. Nicole Kidmann 22 milionů. Ovšem ještě zajímavější jsou výdělky filmových režisérů, tady těch, na nichž odpovědnost za kvalitu filmu leží nejvíce. Steven Spielberg ročně vydělává kolem 330 milionů dolarů, George Lucas 235 milionů, či například Jerry Bruckheimer, producent Pirátů z Karibiku, si minulý rok přišel na takřka 85 milionů dolarů.

Lze pozorovat, že lesk a sláva filmového průmyslu je nedozírná. Herci a herečky jsou idoly dětí, mladých lidí a i těch starších. Radujeme se z jejich úspěchů, oplakáváme jejich prohry. Je tak sladké žít životy jiných lidí. Ale sláva a oblíbenost veřejnosti má i svou stinnou stránku a tou je bulvár – tedy naprostá ztráta soukromí; jakákoliv chyba těchto vyvolených je ještě dlouho přetřásána na veřejnosti; slavní nemohou ani normálně vyjít na ulici, aniž by je neobklopil dav nadšených fanoušků. Jejich sláva a bohatství jsou draze zaplaceny; tyto hvězdy se staly veřejným majetkem. A to je cena, o které je nutno zapochybovat, zda doopravdy stojí za to.

Jakub Šenovský