Beckham, Jágr, Federer a ti další

Sport existoval odnepaměti; vždyť radost z pohybu jako takového, z vlastní síly a zručnosti a také touha být lepší než ostatní, je stará jak lidstvo samo. První zmínky o něčem, co se podobá sportu, tak jak mu rozumíme dnes, máme ze staré Číny z doby 4000 let před Kristem. Sport ale tehdy sloužil za zábavu, nebo měl vojenský podtext, či rituální význam (mayské míčové hry). Avšak skutečně profesionální sport se začal rodit teprve v půlce 19. století. V roce 1862 byl založen první profesionální tým Notts County Football Club. Postupně byly zakládány sportovní asociace, pořádány turnaje a poté i ligy. Ze začátku byla velká ideová rivalita mezi profesionálními sportovci a amatéry. Amatéři obviňovali profesionály, že zradili základní myšlenku sportu, tím že do něj vnesli peníze (tento spor můžeme pozorovat i v umění – například u nás Klapzubova jedenáctka). A musíme si přiznat, že profesionalita přinesla peníze, a tím i obrovský rozvoj sportu, ale také řekněme morální úpadek. Při prohře nešlo už jen o osobní čest, ale teď šlo o holé živobytí; neúspěch mohl znamenat bankrot. Mimochodem teprve koncem 20. století byli Olympijské hry výslovně otevřeny pro profesionální atlety.

Podívejme se tedy, jak vypadá dnešní špička, která vydělává ročně peníze ve výši rozpočtu rozvojových zemí. Fotbalista Ronaldino vydělal minulou sezónu 29,5 milionů dolarů, David Beckham 29,1 milionů. Basketbalová hvězda Shaquille O‘Neal si vydělal takřka 33,5 milionů. V boxu to může být mnohem zajímavější – např. Oskar De La Hoya si předminulý rok přišel na 38 milionů dolarů. A Michael Schumacher vydělal svou poslední sezónu neuvěřitelných 60 milionů. V jiných, stejně sledovaných, sportovních odvětví je tomu podobně – absolutní špička si přijde tak na 20 milionů, špička přibližně na 6 milionů. Pokud se divíte, zda někdo může takového hráče skutečně „zaměstnávat“, tak může. Majetek nejbohatšího fotbalového klubu Manchester United činí v dnešní době 1,453 miliardy dolarů a jeho roční příjem je 310 milionů. Je tedy jasné, že skutečně špičkové kluby si několik drahých hráčů mohou dovolit. Ale v minulosti na tom sportovci nebyli vždy tak růžově. Vývoj platů si můžeme ukázat na basketbalu. V roce 1900 si vydělal průměrný hráč basketbalu $5,144 ročně, což v přepočtu na dnešní dolary je asi $189,500  (dnes průměrný hráč basketbalu si přijde na $2 miliony). Zatímco dnes vydělávají hvězdy až 30 milionů ročně, v roce 1892 to bylo v přepočtu 55 000 dolarů (J.B. Gunson), v roce 1913 už $357,306  (Frank Chance), v roce 1930 $892,098  (Babe Ruth), takhle vysoko se platy udržely až do roku 1979, kdy Pete Rose si za rok vydělal dnešních $1.96 milionů, v roce 1989 už platy byly ve výšce $3.95 milionů (Orel Hershiser) a dnes má největší plat Alex Rodriguez s $27.5 milionů. Je jasné, že většina těchto příjmů pramení přímo či nepřímo z reklamy. Je ale zajímavé, že nějaká společnost je ochotna investovat až desítky milionů dolarů, do osoby, která bude tvrdit, že jejich výrobky jsou skutečně nejlepší – otázkou zůstává, zda se jim ty peníze skutečně několikanásob­ně vrátí.

Dnešní sport se vyvinul do podivné podoby. Obvykle desetitisíce, ale v některých případech i miliony, obyčejných smrtelníků sleduje, jak několik milionářů pod nimi na trávníku hraje klukovskou hru. Avšak ti milionáři nesmí zapomínat na jednu věc: oni nehrají tu hru kvůli ní samé, ani kvůli vítězství, ba ani kvůli sobě, ale kvůli divákům. Diváci musí být pro sportovce vším. Protože pokud by se na ně nikdo nedíval nebo by nikoho jejich hra nebavila, tak by nedostali ani korunu i kdyby byli nejlepší na světě. Dnešní sportovci jsou taková moderní odrůda antických gladiátorů. Slavné hvězdy, jejichž osud závisí na přízni davu, protože dav určuje, zda bude palec vztyčen nahoru či poklesne k zemi. A přízeň davu je, jak známo, vrtkavá.

Jakub Šenovský