Omylem mi přišly peníze na účet, zbohatl/a jsem?
štítky Právo Účty čtení na 3 minuty
DOTAZ: Minulý týden se mi stala divná věc. Na můj bankovní účet nejspíš někdo poslal omylem peníze, které mi nepatří. Nebylo to mnoho, ale málo také ne. Více než čtyři tisíce korun. Už je to šest dní a k penězům se pořád nikdo nepřihlásil. Co mám dělat? Za jakých podmínek si mohu peníze nechat?
MALÉ PENÍZE: Odpověď bychom tentokrát rozdělili pro tazatele do dvou fází – před a po. Před a po čem? Pokud jste skutečně obdrželi na účet nějaké peníze omylem, silně vám doporučujeme přerušit čtení tohoto článku a hned danou situaci nahlásit bance. Je celkem jedno, zda-li do banky zavoláte nebo napíšete (to je z důkazního hlediska vždy lepší), ale provést takové oznámení je zcela ve vašem zájmu. Potud fáze „před“.
Na začátku tohoto odstavce vítáme tazatele zpět poté, co napsal bance oznámení o tom, že má na účtu omylem nějaké peníze. Banka situaci prošetří a peníze buďto vrátí zpět nebo se na vás obrátí, že vám peníze nebyly přeci jen poslány omylem, ale záměrně (na což jste mohli zapomenout). Zaslání peněz omylem na jiný účet není sice běžnou situací, kterou banky interně řeší, ale není to ani situací zcela výjimečnou. Aby byla odpověď náležitě odborně podložená, vzali jsme si na pomoc advokátku Alenu Němcovou, odbornici mj. i na právo v oblasti finančních služeb.
Neoprávněně získané peníze jste za každých okolností povinni vrátit, neboť z hlediska občanského práva se jedná o tzv. bezdůvodné obohacení. Zároveň tazateli hrozí riziko trestního postihu.
Podle ustanovení § 451 občanského zákoníku je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, povinen takto získané prostředky vrátit. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V případě omylem zaslaných peněžních prostředků se jedná o majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu – zjednodušeně řečeno, nebyl zde důvod, proč by dotyčnému měly být peníze zaslány. Na příjemce peněz lze proto podat civilní žalobu, aby vrátil takto neoprávněně získané peníze zpět.
Podle okolností se také ten, kdo si takto získané peněžní prostředky ponechá, může z hlediska trestního práva dopustit buďto trestného činu zatajení věci nebo podvodu.
Trestného činu zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §209 trestního zákoníku pak naplní ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Nikoliv nepatrná hodnota je přitom částka dosahující alespoň 5 000 CZK.
Návod k rozlišení, zda se jedná o podvod či o zatajení věci, poskytl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 16.5.2007, sp.zn. 5 Tdo 538/2007 (R 22/2008). Podle tohoto judikátu je rozhodující, zda pachatel věděl o omylu jiné osoby v době, kdy se peníze dostaly do jeho moci, tj. když se skutečně dozvěděl o takové platbě na bankovní účet (např. na základě výpisu z účtu). Věděl-li pachatel již v této době, že jde o peníze, které mu byly zaslány omylem, může spáchat trestný čin podvodu, nikoli trestný čin zatajení věci. Uvědomí-li si pachatel omyl (nebo je-li na něj upozorněn) až poté, co již získal cizí věc (za niž se považují i peníze na účtu), do své dispozice (do své moci), nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu, ale v takovém případě není vyloučena jeho trestní odpovědnost pro trestný čin zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku.
U částek nižších než 5 000 CZK lze uvažovat namísto trestní odpovědnosti o přestupku.
