NAFTA – ustanovení, cíle, závěry
štítek Politika čtení na 3 minuty
V minulém článku jsme Vám přiblížili okolnosti, které vedly ke vzniku Dohody o severoamerickém volném obchodu – NAFTA. Dnes se podíváme na podstatu a základní ustanovení této dohody, na její cíle a závěry.
NAFTA vstoupila v platnost 1. ledna 1994. Byla prvním recipročním ujednáním o volném obchodu mezi rozvojovou zemí a vyspělými ekonomikami. Hospodářsky sjednotila území o rozloze 21,6 mil. km² s více než 430 miliony spotřebitelů. Severoamerický kontinent se stal zónou volného obchodu, umožňující rozvoj vzájemných obchodních vztahů mezi Kanadou, USA a Mexikem. Jednotlivé země se však výrazně liší hospodářským potenciálem. Výraznou dominantou jsou Spojené státy, které vytvářejí 88 % produkce a žije zde 68 % obyvatel NAFTA. USA také mají nejvyšší HDP a nejvyšší životní úroveň obyvatel (v roce 2006 HDP/obyv. 43 500 USD, v Kanadě 35 700 USD, v Mexiku 10 700 USD).
Podstata NAFTA
NAFTA je formálně založena na principech zóny volného obchodu. Zóna volného obchodu je základním stupněm ekonomické integrace, ve které se členské země zavazují navzájem odstranit cla a další překážky vzájemného obchodu. Vůči třetím zemím však země provádějí autonomní obchodní politiku. NAFTA však není klasická zóna volného obchodu. Vedle volného pohybu zboží totiž ustanovuje o volný pohyb služeb a kapitálu. Nezahrnuje však volný pohyb pracovní síly, a proto nemůžeme mluvit o společném trhu. NAFTA by se proto dala charakterizovat jako tzv. omezený společný trh.
Ustanovení NAFTA
Nejvýznamnější ustanovení NAFTA se týkají šesti hlavních oblastí: obchodu zbožím, pravidel o původu zboží, investic, obchodu službami, ochrany duševního vlastnictví, a řešení sporů.
Liberalizace obchodu zbožím má být dosaženo odstraněním tarifních (cla) i netarifních (dovozní kvóta) překážek. Každá z stran si ponechává právo v určitých omezených případech zavést dovozní či vývozní omezení. Zvláštní pravidla se stanoví v oblasti textilního a oděvního průmyslu, automobilového průmyslu a energetiky. NAFTA nezahrnuje pravidla pro zemědělské výrobky. Dohody o zemědělství jsou dvoustranné, a to USA s Mexikem a Kanady s Mexikem, podle kterých má být volný obchod s zemědělskými výrobky dobudován během 15 let.
Ustanovení týkající se pravidel o původu zboží mají zajistit, aby výhody byly poskytovány pouze zboží vyrobenému v zóně volného obchodu, nikoli zboží, které vzniklo zcela či z části v jiné zemi.
NAFTA dále odstraňuje významné investiční bariéry. Pro investory ze členských zemí zajišťuje národní režim a vymezuje mechanismy pro řešení sporů mezi investory a hostitelskou zemí NAFTA. NAFTA pozitivně ovlivnila pohyb přímých zahraničních investic v rámci Severní Ameriky, růst investičních toků přispěl k ekonomickému růstu v USA, Kanadě i Mexiku.
Ustanovení týkající se liberalizace služeb poskytují dodavatelům zahraničních služeb stejné podmínky, jaké používají domácí dodavatelé. Postupně mají být odstraňována ochranná opatření v bankovnictví a pojišťovacím sektoru. Liberalizační opatření se netýkají služeb v letecké a námořní dopravě, sociálních služeb a základních telekomunikačních služeb.
V otázkách duševního vlastnictví zajišťuje NAFTA velmi vysokou a kvalitní úroveň ochrany. Ustanovení se týkají autorských práv, patentů, obchodních značek, průmyslových vzorů atd.
V části, která se týká řešení sporů jsou vymezeny instituce odpovědné za realizaci dohody (Komise pro volný obchod) a prostředky, které mají napomáhat řešení sporů.
Cíle a závěry NAFTA
NAFTA si kladla za cíl vytvořit zóny volného obchodu, odstranit překážky obchodu, rozšířit investiční příležitostí, zajistit dostatečnou ochranu duševního vlastnictví. NAFTA však šla dál a její integrační snahy již překonaly pásmo volného obchodu. Cílem NAFTA a především USA je vytvořit Celoamerickou zónu volného obchodu – FTAA, která by zahrnovala další latinskoamerické země.
