The Washington Times: Čína je obr, ale na hliněných nohou
štítek Stalo se čtení na 3 minuty
Čínský růst coby světové velmoci je ohromující. Čínská ekonomika vzrostla desetinásobně od roku 1978 a v letech 1997 až 2007 dosáhla v nominálním vyjádření patnáctiprocentního průměrného ročního růstu. Napsal to v deníku The Washington Times americký ekonom James Picht, který však Čínu nazval „obrem na hliněných nohou“. Obři jsou sice vždy nebezpeční a děsiví, ale také křehcí, a je tak zbytečné, aby Američané ve strachu ze vzestupu Číny lomili rukama a věřili chmurným proroctvím, uvedl Picht.
V roce 2010 se Čína stala největším vývozcem na světě; její obchodní přebytek s USA je ohromný a v důsledku toho byla čínská vláda schopná nakoupit americké dluhopisy v hodnotě téměř bilionu dolarů. Čína už nyní půjčuje víc peněz rozvojovým zemím než Mezinárodní měnový fond (MMF). Má ve světě víc velvyslanectví a konzulátů než kterákoli jiná země vyjma USA a její mezinárodní vliv roste úměrně tomu.
Sílí také čínská vojenská moc. Zkušební lety čínské stíhačky J-20 nezachytitelné radarem překonaly americká očekávání. Impozantní je také rozvoj technologické vyspělosti čínské armády, stejně jako technologický pokrok v dalších oblastech. Čínská společnost Lenovo Group vyrábějící počítače se před časem prodrala na nejvyšší příčky mezi své americké rivaly a je nyní čtvrtým největším výrobcem osobních počítačů na světě. Už předloni Čína vystřídala Spojené státy na pozici největšího automobilového trhu na světě.
Tyto skutečnosti a údaje vyvolávají na Západě znepokojení. Podle studie výzkumné organizace Pew Research Center věří 65 procent Američanů, že Čína je protivníkem USA nebo pro ně představuje „vážný problém“, jakkoli většina Američanů zároveň věří, že USA potřebují udržovat s Čínou konstruktivní vazby. Čína je nyní novým Japonskem; ekonomickou a politickou mocností, která tu americkou zatlačí do pozadí a bude dominovat tomuto století.
Podle Pichta by bylo bláhové podceňovat čínský potenciál, ale je třeba mít na paměti některé skutečnosti. Především čínská ekonomika začala v roce 1978 na velmi nízké úrovni a když se začíná prakticky z ničeho, pak každý posun kupředu se započítává do ohromného objemu růstu. Nejrychlejší rozvoj ekonomiky v období 1997 – 2007 na světě zaznamenala Rovníková Guinea (66 procent), Turkmenistán (28,8 procenta), Ázerbajdžán (25,3 procenta) a Barma (20,9 procenta). První desítku doplňuje Arménie, Katar, Čína, Angola, Kambodža a Bhútán. A tím, co tyto země mají krom rychlého růstu společného, je bída.
Udržet růst v rozvinutých ekonomikách je těžší a zůstává otázkou, jestli bude čínský růst pokračovat v dvouciferných číslech, až se Čína vytáhne do střední třídy, dodal Picht. Dokonce i nyní je čínský příjem na hlavu méně než pětina průměrného amerického příjmu a většina země zůstává v tíživé bídě. Je úžasné, že čínská životní úroveň roste, ale čeká ji ještě daleká cesta, aby se vyrovnala té evropské a americké.
Čínská vláda bývá obdivována jako model státem řízeného kapitalismu. Zapomínáme, že sovětská vláda byla také všeobecně obdivována za schopnost, s jakou dokázala zajistit rychlý růst. Jedním z hesel tehdy bylo „Socialismus rovná se komunismus s elektrifikací“ – a elektrifikace země se povedla. Zároveň se taky pohřbila pod tunami betonu – silnic, přehrad, sídlišť. Do jisté chvíle to fungovalo, ale ani tak to nepomohlo Sovětskému svazu stát se plně rozvinutou moderní ekonomikou. Zda se to podaří Číně, zůstává otevřenou otázkou.
Na Čínu čekají obrovské překážky v podobě zhoršování životního prostředí. Populace převyšující miliardu obyvatel zatíží vlastní i globální zdroje a kvalitu životního prostředí do míry vyšší, než bude schopná unést. Ve světě posedlém emisemi skleníkových plynů se Čína vynořuje jako ohromný spotřebitel energie – v nesprávné době. Ze všech sil hledá nové energetické zdroje, ale její spotřeba fosilních paliv roste tempem stejně ohromujícím jako její ekonomika.
Dalším krizovým bodem je pro Čínu demografie. Důsledkem politiky jednoho dítěte a tradiční preference mužského potomka je existence desítek milionů mladých Číňanů, kteří nemají šanci najít si čínskou manželku. Ve věkové skupině od 15 do 64 let je v Číně o 26 milionů mužů víc než žen. Ve věku do 15 let přečíslují chlapci dívky o 16 milionů, což je neuvěřitelných 17 procent. Armáda mladých „singl“ mužů je líhní potenciálně výbušných sociálních problémů.
