O kolik přijdete? Zeptejte se šéfa…
štítek Zaměstnání čtení na 7 minut
Nedávné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že většina veřejnosti podporuje stávku státních zaměstnanců stanovenou na osmého prosince. Jak však autor tohoto textu zjistil neformálními rozhovory s lidmi napříč společenským spektrem, většina z nich zároveň netuší, proti čemu je stávka vlastně namířena, protože systém odměňování zaměstnanců státní a veřejné správy je pro veřejnost asi stejně srozumitelný jako kanonické právo. Výrazně lepší situace nepanovala ani na nedávné čtyřicetitisícové stávce odborů. Zkusme proto přispět ke vzniku kvalifikovanějšího pohledu na tuto nelehkou problematiku.
Sjednání výše platu ve státní nebo veřejné správě má oproti stejnému procesu v soukromém sektoru jistá specifika. Soukromník si zkrátka spočítá, jaké mzdové náklady si může dovolit, a na základě tohoto výpočtu stanoví platový strop. Nabídne místo za nižší plat, a když nikoho nesežene, nabízený plat zvýší, aby například přebral síly konkurenci atd. Je-li zaměstnavatelem stát, je tomu zcela jinak. Stát zkrátka napíše, že hledá člověka, a rovnou sdělí, kolik mu zaplatí, protože výše platů se ve státní správě řídí zákonem a na dohodu je jen minimální prostor.
Těžký život puškaře
„Funkční přezkoušení ručních zbraní po opravě z ruky i ze stolice. Celkové opravy ručních zbraní formou výměny součástek…,“ tak tyto činnosti si stát u nově nastoupivších pracovníků cení na 7 530 korun hrubého měsíčně. K výsledku dojdeme, použijeme-li státem vymyšlený postup pro stanovení platu u zaměstnání s názvem puškař. Takový puškař si také může brousit zuby na oslnivou kariéru, protože pokud vydrží v práci více než 32 let, může se těšit na plat 11 370 korun. Pokud by si puškař zvýšil kvalifikaci a naučil se také zhotovovat pažby, má šanci na nástupní plat 8 190 korun. Zhruba takto vypadá výprava po platových tabulkách.
Stát myslel na všechno – svou tabulku si najde rozmnožovač, figurant, vážný, kastelán, potápěč, akademický pracovník, palubní průvodčí, autoptický laborant (ať už to znamená cokoli) i razítkář. Katalog zaměstnání, která stát zvládl legislativně ošetřit, má přes 300 stran a u každého zaměstnání se dočteme popis činnosti a platovou třídu, do které dotyčné povolání patří. Jiné vládní nařízení nám pomůže najít správnou platovou tabulku. Ty jsou celkem tři, přičemž finančně nejzajímavější je tabulka třetí – je určená pro lidi s rozhodovací pravomocí, vědce či zdravotnické pracovníky, druhá je pro pedagogy, odborné zaměstnance muzeí, zaměstnance Správy jeskyní České republiky, planetária či zoologické zahrady (bez legrace), a první tabulka je logicky pro ten zbytek, do něhož se řadí náš hypotetický puškař.
Kromě puškaře však v této kategorii nalezneme i účetní, administrativní pracovníky a desítky dalších povolání. Při stanovování platu vyjdeme z již zmíněného vládního katalogu zaměstnání a zjistíme, že puškař s nejnižší kvalifikací má pátou platovou třídu z celkových 16. Umí-li ovšem dělat pažby, hned skočí do třídy šesté. K určení jeho platu nám chybí ještě platový stupeň, který je odvozen z toho, kolik let na daném místě stráví. První platový stupeň je tedy logicky pro nové zaměstnance, poslední (tj. 12.) je pro zaměstnance, kteří na daném místě vydrží déle než 32 let. Puškař se schopností dělat pažby tedy po 32 letech v práci získá 12. platový stupeň a jeho plat je 12 350 korun.
Nicméně nemusí to být konečná, protože ještě existuje zákoník práce, v němž se dočteme, že pokud zaměstnanec podává velmi dobrý pracovní výkon, lze mu měsíčně přidat 50 procent platového tarifu v podobě tzv. osobního příplatku. Pokud jeho výkon bude skutečně extrémně dobrý, může to být až 100 procent tarifu. Platový tarif je to, co jsme dosud ne zcela správně nazývali platem, tedy údaj z platové tabulky. Šikovný puškař do jednoho roku v práci se schopností dělat pažby si může s osobním příplatkem přijít na 12 285 korun, případně až na 16 380, pokud je to skutečný úderník. Podle statistik Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) i podle vyjádření ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je plat zaměstnanců státní a veřejné správy tvořen v průměru ze 70 procent tarifem a ze zbylých 30 procent osobním ohodnocením, což by přibližně odpovídalo našemu imaginárnímu puškaři. Tímto postupem se lze dobrat výše platu prakticky libovolného zaměstnance placeného státem, potřebné materiály jsou k nalezení na stránkách MPSV.
Těžký život Jaromíra Drábka
Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že objem mzdových prostředků meziročně sníží o deset procent. Je smutné, že někteří lidé projevují jen těžko uvěřitelný vzdor, mají-li pochopit, co to znamená. Snížení objemu mzdových prostředků zkrátka není to samé jako snížení mezd. Znamená to, že celkový balík peněz, které jsou určené na platy, se zmenší o deset procent. Předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil tento vládní záměr od začátku kritizoval se slovy, že se „tady bavíme o suchém z nosu“, protože tím vláda ušetří jen kolem sedmi miliard korun.
Pan Zavadil nemá tak úplně pravdu, protože z pohledu celkových státních výdajů v příštím roce (1,18 bilionu korun) se sice sedm miliard skutečně může jevit jako zanedbatelná částka, ale pokud bychom rozpočtový deficit (135 miliard, což se rovná 4,6 procenta HDP) zvýšili o těchto sedm miliard, jsme na 142 miliardách korun. To by znamenalo deficit mírně nad 4,8 procenta HDP, tedy více, než slíbila vláda Jana Fischera v tzv. konvergenčním programu, který byl odeslán do Bruselu jako plán ČR na stabilizaci veřejných financí. A porušování slibů se v době minimální důvěry ve schopnost států splácet dluhy může velmi nevyplatit.
Jak plyne z výše psaného, výši platů stanovuje vládní nařízení. To bylo nutné nějakým způsobem změnit, aby se závazek snížení 10 procent mzdových prostředků podařilo splnit. Návrhů bylo více a nemá význam je všechny do detailu rozebírat. Snad jen stojí za povšimnutí, že odboráři několikrát řekli, že mají vlastní plán, jak v rámci stávajícího systému odměňování zmíněné peníze ušetřit. Veřejnosti však tento tajuplný plán nikdy oficiálně představen nebyl. Vláda nakonec po nekonečných jednáních přišla s návrhem na rozšíření již existujícího pásmového odměňování, přičemž tento návrh se dostal až do legislativního procesu.
K pochopení pásmového odměňování je třeba se vrátit o pár odstavců výše k popisu platových stupňů. Pásmové odměňování je totiž prakticky stejné jako popsaný systém, určení platového stupně však nezávisí na počtu odpracovaných let, ale na dohodě se zaměstnavatelem. „Tímto způsobem lze odstranit to, že mladý pracovník s vysokou kvalifikací má mnohem nižší plat než jeho služebně starší kolega s nižší kvalifikací,“ vysvětlil autorovi článku před časem ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
Vrátíme-li se k puškaři, tak nově nastoupivší pracovník se schopností dělat pažby by mohl dostat tarif 12 350 korun (s osobním ohodnocením ve výši 50 procent tarifu tedy 18 525 korun hrubého měsíčně), přihlédne-li jeho zaměstnavatel k tomu, že dotyčný se vyzná v moderních samopalech HK MP5, zatímco jeho služebně starší kolega se vývojově zasekl mezi kalašnikovem a útočnou puškou vz. 58. Staršímu kolegovi by naopak mohl plat klesnout, neboť jeho odborné znalosti zkrátka zůstaly v trochu jiných dobách (čímž nechceme nijak hanit skvělé útočné pušky vz. 58).
Toto nařízení spolu se změnou zákoníku práce, která takovýto způsob odměňování umožní, má zaměstnavatelům (tedy šéfům různých úřadů a dalších organizací) uvolnit ruce, aby mohli ušetřit deset procent mzdových prostředků a zároveň posílit motivační funkci platu. Pásmové odměňování přitom není nic nového, někteří pracovníci ve zdravotnictví jsou podle tohoto systému už dávno odměňováni. Nakolik však tento systém skutečně povede k vyšší motivaci pracovníků, ukáže až praxe.
Těžký život odboráře
Kritika odborářů má své jádro v tom, že se státní zaměstnanci ocitají v nejistotě. Rozdíl mezi prvním a posledním platovým stupněm se totiž mnohdy pohybuje v řádu tisíců, což vzhledem k průměrné výši příjmu státních zaměstnanců nejsou malé peníze. Jasné je nyní to, že objem peněz na platy bude ve srovnání s letoškem o 10 procent nižší. Žádný ze státních zaměstnanců však nyní neví, kolik dostane, protože to bude záležet na tom, jak se dohodne s vedením. Jistota platové tabulky dostala vládním nařízením povážlivé trhliny. Nelze vyloučit ani to, že zaměstnancům státu jejich platy vzrostou, ale lze si domyslet, že to by zároveň znamenalo masové propouštění.
Zároveň se objeví institut smluvního platu, který lze uplatnit v nejvyšších platových třídách. Na ten se žádné tabulky vztahovat nebudou, protože bude řešen pouze a jenom smluvně. Odboráři řekli, že tento institut odmítají, protože prý ve státní správě nemá co dělat. Více nevíme.
Chtějí-li se tedy státní zaměstnanci dozvědět, jak na tom příští rok budou s platem, musí se jít domluvit se svými nadřízenými. Pokud by nevěděli jak na to, ať se jdou přeptat kamarádů v soukromé sféře, tam se to tak dělá odjakživa.
