Nastává soumrak kin?
čtení na 3 minuty
V poslední době můžeme poměrně často slyšet velmi skeptické předpovědi ohledně budoucnosti veřejných kin. Odborníci předpokládají, že lidé raději dají přednost klidu a pohodě domova ke sledování filmů, než kinu, kde je spousta hlučných a neukázněných spoludiváků, kteří ruší jinak poměrně kvalitní zážitek. Navíc k odlivu diváků z kin má přispívat také vysoké vstupné, které v metropoli dosahuje výše až 160 Kč, a nástup nových technologií, které divákovi umožní sledovat film ve vysokém rozlišení a ve velmi kvalitním zvuku. Je to jedině nostalgie, co nás do kin táhne?
Existence kin je alespoň tak stará jako existence filmu, což je logické, protože v dřívějších dobách, obzvláště před nástupem televize, bylo zajít do kina jediným možným způsobem, jak se podívat na film. První skutečné kino (to znamená sál, určený výhradně k promítání filmů) vzniklo již 26. června 1896 v New Orleans. V Českých zemích byl první kinosál otevřen 15. září 1907, ale již do roku 1910 bylo jen v Praze 16 kin a tento počet stejně jako zájem o „pohyblivé obrázky“ stále stoupal – až k největšímu počtu kin v roce 1965, kdy jich bylo u nás neuvěřitelných 3710. V dnešní době je provozována na 500 normálních kin a 19 multiplexů. Společenská funkce kin se také neustále měnila, ve svých začátcích byly kina pouze výstřední kuriozitou, až se dopracovala ke svému neotřesitelnému (alespoň jak se do nedávné doby zdálo) postavení jako zprostředkovatele nejnovějšího filmového zážitku. S rozvojem nových technologii jako DVD či dnes HD, a tím pádem i s úpadkem nebo alespoň stagnací návštěvnosti, se začali objevovat nové formáty kin, především 3D kina (IMAX) a multikina. Tyto druhy kin nabízejí divákovi technologicky špičkový zážitek v menším sále ve srovnání s klasickými kiny, také v šíři poskytovaných služeb jim obyčejně nemohou běžná kina konkurovat – takže zatímco v roce 1999 byly u nás 3 multikina a jejich podíl na celkových ziscích kin byl 16 % (podíl 10 % z diváků a 10 % ze všech představení), tak v roce 2006 podíl 19 multikin na ziscích byl již 75 % (60 % z diváků a 66 % z představení). Pokud se blíže podíváme na jednotlivé statistiky, můžeme z nich vyčíst určité potvrzení toho, co bylo řečeno výše. Podle údajů Unie filmových distributorů v minulém roce promítala kina 345 239× se ziskem více než 1 mld. korun; diváků přišlo kolem 11,5 milionu a průměrné vstupné bylo 90,65 korun; pokud například počet diváků porovnáme s minulými léty uvidíme, že nijak dramaticky nepadá, spíše v poslední době stagnuje (v roce 2005 přišlo do kin 9,5 milionů diváků, v letech 2004 a 2003 zase kolem 12 milionů a v letech 2002 a 2001 kolem 10,5 milionů). Samozřejmě tato návštěvnost je směšná oproti 50 milionům diváků v roce 1989, ale je třeba si také uvědomit, že zisky kin v té době byly okolo 300 milionů Kč. (Pokud bychom přepočítali tyto peníze na současné koruny, tak rozdíl by byl pravděpodobně opačný, ale ne tak znatelný jak je tomu u diváků). Nakonec lze vidět, že kina si svou pozici na slunci obhájila a nejspíš budou provázet dějiny kinematografie ještě velmi dlouho. Je sice zřejmé, že obrovské rozšíření filmů na DVD a domácích kin, ukrojilo kinům velkou porci koláče, ale ne natolik, aby byli provozovatelé kin o hladu. Také nejspíš budoucnost patří velkým multiplexům, malá kina mají pozici mnohem horší – na premiéry lidé chodí do multikin, tedy malá kina mohou vsadit snad jen na tradiční atmosféru či na neokoukané filmy. Jediné, co by skutečně zasadilo kinům citelnou ránu, je to, že by distribuční společnosti vydávaly film na DVD zároveň s uvedením v kinech, ale to se asi nestane. Tedy stále platí, že na filmové premiéry se chodí do kina.
