Kam se poděl duch Vánoc
štítek Nakupování čtení na 3 minuty
Vánoce se nezadržitelně blíží. O tom jsou snad již všichni přesvědčeni a pomalu se jich zmocňuje typický předvánoční stres. Ve všech městech se objevuje kýčovitá výzdoba, obchody se předhánějí v nabídce vhodných vánočních dárků a repertoáru vánočních koled, které pouští v obchodním rozhlase. Nebude to již dlouho trvat a odevšad se vynoří zpěváci všech věků a pohlaví, kteří nás budou obdařovat zážitkem z jejich vánočního zpěvu. Tedy pravá vánoční atmosféra je již takřka nastolena. Dovolím si malou předvánoční úvahu – Jsou Vánoce skutečně tím, za co se vydávají?
Už nějakou dobu se zasvěcené osoby pokouší uhádnout, kolik peněz letos na Vánoce utratíme. Když pomineme fakt, že všechna tato čísla, nejsou (a ani nemůžou být) založena na reálném podkladě, neboť ne všechny nákupu provedeny od října s Vánoci nějak souvisí, nejčastěji se uvádí sumy v řádu několika stovek miliard korun, kolem 300 miliard. Nedávno se také objevil průzkum, který odhaloval, kolik euro je ochoten na Vánoce utratit průměrný občan členského státu EU – my Češi jsme skončili někde uprostřed s 506 eury (z toho větší polovina by měla připadnout na dárky). Dalším tradičním vánočním fenoménem (skoro by se dalo říct vánoční tradicí) jsou vánoční půjčky. Každý chce ukázat svou lásku co nejlepšími a samozřejmě také nejdražšími dárky, což mnohdy může vést k velkým osobním finančním problémům – u nás začne platit možnost vyhlásit osobní bankrot až od příštího roku, ale v zemích, kde již nějakou dobu funguje, je nejvíce zbankrotovaných právě po Vánocích – např. v loni Británii to bylo 30 000 lidí. Vskutku, když už slyšíme nějakou zprávu týkající se Vánoc, je to vždy ve spojení s tím kolik a za jaké dárky jsme ochotni utratit naše těžce vydělená nebo nerozvážně půjčené peníze. Vánoce jsou původně náboženský svátek a byl jím i před příchodem křesťanství. Archaické kultury slavily v této době slunovrat, tedy příchod nového roku; tyto oslavy byly obvykle dosti bujaré a divoké, neměly nic společného s klidným rodinným svátkem dnešních dnů. Křesťanství dodalo Vánocům nový rozměr, zatímco pohanské kultury slavily příchod nového roku, křesťané slavili příchod nového člověka. I když oslava tohoto svátku byla také velmi bujará a divoká. Vánoce jako chvíle, kdy se sejde celá rodina a ve vzájemné lásce a pohodě se obdarovávají, se ustanovily někdy v 19. století. Avšak nikdo již vlastně neví, proč slaví Vánoce; narození Krista podobně jako slunovrat nemá pro valnou většinu z nás velký význam; přece hezký rodinný svátek si můžeme udělat kdykoli a navíc k tomu připojit i připomínku či oslavu něčeho, co má alespoň nějaký pro nás trochu smysl. Skoro se zdá, že Vánoce jsou pouze libý přežitek dob minulých, jehož původní obsah jsme vyprázdnili a nahradili ho rodinnými hodnotami a hloupými frázemi (jako třeba, že na Vánoce by se měla říkat jen pravda). Ovšem navíc dnes již spousta „tradičních“ vánočních hodnot zmizela, především ona původní opravdovost Vánoc. Sice všemožné filmy a dokonce i knihy (obzvlášť ty ze Spojených Států) se nás snaží učit, co znamenají Vánoce a jaký je smysl toho dobrosrdečného tlusťocha oblečeného v červené, ale kritický evropský duch na americký kýč neskočí. Spokojili jsme se s tím, že všem bližním koupíme nějaký přiměřeně drahý dárek, sníme kapra, zazpíváme si koledu a užijeme si trochu volna. Veškerá snaha o „záchranu“ Vánoc, končí v boji za českého Ježíška. To ukazuje, čím jsou nám v nejlepším případě Vánoce – hezkou, ale poněkud prázdnou tradicí; jakoby Vánoce byly naším vlastním zrcadlem. Otázkou tedy stále zůstává, kam se poděl duch Vánoc a není nakonec dobře, že zmizel?
