Významné finanční krize 90. let – Rusko
čtení na 3 minuty
Brazilská měnová krize, o níž si můžete přečíst v našem předchozím článku, věnujícím se významným finančním krizím 90. let, vznikla v důsledku ruské finanční krize. V Rusku vypukla krize v srpnu roku 1998. Její specifičnost spočívá v tom, že byla nebývale dlouhá a hluboká a dá se říci, že ruská ekonomika se z ni stále úplně nevzpamatovala.
V Rusku panovala v předkrizovém období nepříznivá ekonomická situace. Byl zde vysoký deficit vládního rozpočtu (7 % HDP v roce 1997), pro jehož financování využívala ruská vláda stále více zahraniční finanční trhy. Také inflace byla vysoká – v roce 1996 činila 48 %, v roce 1997 15% a přispívala k devalvačním očekáváním (přitom v roce 1993 byla inflace 875 %). Velké problémy byly také v bankovní soustavě, které byly spojeny především s klesajícími cenami cenných papírů, které se přenášely do poklesu bankovních aktiv. Ruská ekonomika se navíc stále nemohla vzpamatovat z rozpadu SSSR – od roku 1991 klesal HDP (např. 1992 o 15 %, výjimkou byl rok 1997, kdy došlo k růstu o 1 %).
V roce 1997 v jihovýchodní Asii vypukla měnová krize, která měla na Rusko bezprostřední vliv. Krize v Asii způsobila pokles poptávky z těchto zemí po ruských komoditách, zejména surovinách, což vedlo ke zhoršení ruského exportu a tím i běžného účtu platební bilance. Navíc se v období vypuknutí asijské krize začala zvyšovat i nejistota zahraničních investorů, investujících do ruských cenných papírů.
Na konci října roku 1997 se ruský rubl poprvé dostal pod silný tlak spekulantů. Ruské centrální bance se sice podařilo udržet pevný měnový kurs vůči americkému dolaru (6 RUR/1 USD), avšak v důsledku kursových intervencí došlo k poklesu měnových rezerv z 20,4 na 8,2 USD (pouze pro srovnání – devizové rezervy ČR činí v současnosti 12 mld. USD, největší země na světě měla v roce 1997 pouze 8,2 mld. USD).
A to nebylo vše. Na mezibankovním trhu došlo k růstu úrokových sazeb z 20 % na téměř 40 % a ceny ruských akcií ztratily ze své hodnoty téměř 50 %. Zápůjční sazba centrální banky vzrostla na 150 %.
Tyto skutečnosti vedly k odlivu zahraničního kapitálu. Odhaduje se, že z Ruska mezi říjnem 1997 a únorem 1998 odplynul zahraniční kapitál v celkové hodnotě 7 mld. USD. Podíl zahraničních investorů v ruských cenných papírech však nadále zůstával poměrně značný.
Důvěra zahraničních investorů v ruskou ekonomiku začala znovu klesat v letních měsících roku 1998. Pokračoval výprodej ruských finančních instrumentů, což vedlo nejen k poklesu jejich cen, ale také k tlakům na devalvaci rublu.
Panika vypukla 17. srpna 1998, kdy ruská vláda devalvovala ruský rubl, vyhlásila moratorium na splácení státních cenných papírů a omezila pohyb kapitálu. Do konce srpna došlo k nárůstu kurzu ze 6 na 11 RUR/1 USD.
Počátkem září byl zaveden pohyblivý kurz, spojený s runem na banky. Kurz dolaru vyskočil začátkem září na 21 RUR/1 USD. Do ledna 2000 pokračovalo znehodnocení na 29 RUR.
MMF poskytl Rusku úvěr už v listopadu roku 1997, v létě 1998 však další půjčky odmítl. Rusko se muselo z krize dostávat samostatně. Mezi protikrizová opatření patřila restriktivní politika, regulace zahraničního obchodu (např. dovozu alkoholu a vývozu potravin) apod.
Hlavní příčinou kolapsu ruského finančního systému byla chybná hospodářská politika, která vedla k neudržitelnému deficitu státního rozpočtu a k nárůstu veřejného dluhu a dluhové služby na takovou úroveň, která již byla neudržitelná.
Krize silně zasáhla ruskou ekonomiku. Vzrostla inflace (v letech 1998 a 1999 28% a 86 %), došlo k úpadkům jedné čtvrtiny ruských bank (cca 400). Krize měla i sociální dopady: hodně malých podniků zkrachovala, ty větší naopak zbohatly, což vedlo k ještě větší diferenciaci v ruské společnosti. Krize byla důsledkem toho, že 1. prosince 1999, ruský prezident Boris Jelcin v přímém přenosu novoročního přání oznámil svoji resignaci.
Ruská ekonomika se z krize dostávala pomalu a dodnes se z ni nevzpamatovala. Neprůhledné zákony, neschopná vláda, vysoká inflace (oficiálně přes 8 %), vysoká nezaměstnanost (oficiálně kolem 6 %, avšak ve skutečnosti dosahuje více jak 50 %), neustále rostoucí ceny a hlavně přebujelá byrokracie a korupce. Tyto skutečnosti nedovolují Rusku dostát se z ekonomických a sociálních problémů, které tíží zemi již druhé desetiletí.
