Významné finanční krize 90. let – Brazílie
čtení na 2 minuty
V minulém článku našeho seriálu, který se věnuje finančním a měnovým krizím ve světové ekonomice, jsme se zabývali největší krizí 90. let 20. století – krizí v Jihovýchodní Asii. Dneska se podíváme do další země, kterou tato krize postihla, a to do Brazílie. K brazilské krizi přispělo rozšíření ruské měnové krize a nepříznivé výsledky v oblasti veřejných financí a zahraničního dluhu.
V Brazílii vypukla měnová krize v lednu roku 1999. V roce 1994 byla v Brazílii provedena měnová reforma s cílem odstranit hyperinflaci. Hlavním nástrojem protiinflační politiky se stal pevný kurz brazilského realu. Inflace poklesla z více než 2 000 % v roce 1994 na 3 % v roce 1998. HDP dosahoval v roce 1996 – 97 přírůstku okolo 3 %. Nízká inflace, stabilní kurz měny a vysoké úrokové sazby vyvolaly velký příliv zahraničního kapitálu a ekonomický růst. Jaké byly hlavní problémy brazilské ekonomiky, které později vedly k měnové krizi? Byly to především rostoucí vládní výdaje, které vedly k vysokému a rostoucímu rozpočtovému deficitu (v roce 1998 8 % HDP) a vysoká zahraniční zadluženost (dluhová služba k exportu v roce 1998 činila 79 %, podle Světové banky je silnou zadlužeností již 30 %).
V srpnu 1998 vypukla měnová krize v Rusku, došlo k devalvaci ruského rublu a krizi ruské ekonomiky. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že investoři začali opouštět rizikové trhy a jedním z nejvíce postižených regionů se stala Brazílie. V srpnu – září 1998 došlo k odlivu kapitálu z Brazílie do zahraničí ve výši 30 mld. USD. Došlo ke zvýšení úrokových sazeb přes 40 %, což se nepříznivě projevilo jednak na růstu HDP, jednak na již tak vysokém rozpočtovém deficitu.
V listopadu 1998 schválily nejvyspělejší státy světa, IMF a Světová banka finanční pomoc Brazílii ve výši 41 mld. USD, která měla být rozložena do tří let. Hlavním cílem pomoci bylo řešení deficitu veřejných rozpočtů a motivace soukromých investorů. Podmínkami pomoci byly: reforma veřejných financí, zejména reforma penzijního systému a přechod k přebytkovému rozpočtu.
Podmínky však nebyly splněny. Koncem roku 1998 brazilští zákonodárci odmítli penzijní reformu, požadovanou MMF. Navíc, v lednu 1999 jeden z nejvýznamnějších států brazilské federace, Minais Gerais, vyhlásil 90 denní odklad splátek svého dluhu vůči ústřední vládě. Protože šlo o jeden z ekonomicky nejdůležitějších brazilských států, byl výrazně ohrožen vládní program oživení ekonomiky. To vše způsobilo paniku mezi zahraničními investory a vedlo k opětovnému odlivu jejich kapitálu. V polovině ledna 1999 byla centrální banka nucena opustit pevný kurz realu, došlo k rozšíření devalvačního pásma brazilského realu, a poté k jeho devalvaci téměř o 9 %. Kurz vzrostl z 1,2 BRL/1 USD koncem ledna a po krátkodobém zpevnění dosáhl vrcholu 2,2 BRL/1 USD začátkem března 1999. Opatření, která učinila brazilská vláda a centrální banka, byla úspěšná. Podařilo se rychle obnovit důvěru, odliv kapitálu tak byl brzy zastaven. Vzhledem k rychlé úvěrové pomoci MMF a rychlému uklidnění kurzu brazilské měny se krize dále nerozšířila, i když měla vliv na recesi v Argentině.
